44.kapitola

29. srpna 2012 v 21:12 | Marťa |  Jednou a dost
Setkání

Obavy zaplavily celý temný dům. Všichni upíři cítili, že jsou v nebezpečí, že už v tomto městě nejsou sami - objevil se někdo další, nějaká parta, možná skupina. Kolik jich ale bylo? A co tu pohledávali?
Bylo téměř jasné, že jsou zde z nějakého úmyslu. Alex byl přesvědčen, že z nečistého.
"Upíři se mezi sebou nesnášejí. Jeden druhému se zákonitě vyhýbají. A nás tu musí cítit," řekl mi jednou Alex, když jsem se poněkolikáté udivila, proč je to tolik znepokojuje.
A tihle kolem kroužili jako šelmy kolem své kořisti... pomalu, ale jistě. Zatím jsem neměla strach.
Často v temném domě nikdo nebyl, hlavně v noci jsem zůstávala sama. Všichni se rozprchli do tmy, aby nasbírali jakékoliv důkazy, stopy či cokoliv. Ani Leila už mě nehlídala.
Trvalo to už několik dní a cítila jsem se opuštěná. Myslela jsem na Šimona, na to, co asi dělá. Co když se omylem připlete pod nohy upírům? Stále víc to bolelo, nesnášela jsem to, kým jsem byla. To, že jsem věděla, že on může tak lehce zemřít a já si tu jen tak seděla se založenýma rukama.
Rozhodla jsem se jít ven. Procházela jsem se po spoře osvětlených ulicích. Náhle jsem ucítila vůni pizzy a představovala si, jak se jí společně se Šimonem ládujeme. Ale moje soustředění na tu vůni přerušil tichý zvuk a stín - něco se mihlo kolem mě. Vyděšeně jsem se otočila a hlavou se mi honilo spousta myšlenek. Přišli si pro mě. Proč? Proč zrovna já? Co je tohle za hru?
Stín se míhal kolem mě jako vítr, až mě zahnal ke dveřím. Přitiskla jsem se k nim a zhluboka dýchala, s nehty zarytými do dřeva.
"Hej, ukaž se!" vykřikla jsem rozkazovačně a bojácně zároveň.
Ten přízrak se zastavil kousek u mě. Odvážila jsem se mu podívat do tváře a adrenalin se mi zvýšil ještě víc.
"Snad se nebojíš."
"Marku?"
Opíral se dlaní o zídku a ve tváři měl úšklebek. Vysmíval se mi snad?
Trochu jsem uvolnila postoj, přece jen mi spadl kámen ze srdce. Byl to jenom Marek, ne upír. Počkat...!
"Ty jsi...?"
"Upír, jasně," dopověděl to za mě a zasmál se. Prohlížela jsem si ho odshora až dolů stejně jako on mě. Rozdíl byl v našich výrazech: můj byl vzdorovitý a jeho panovačný, jako by mě chtěl vlastnit. Vypadal snad ještě hrozivěji než dřív - zlověstně klenuté obočí se vyjímalo na bledé tváři, potlačující chtíč.
Navíc mi začínaly docházet všechny souvislosti. "Takže to ty jsi mě prozradil! Vsadím se, že jsi mě sledoval ten den v parku, když jsem měla namířeno k Šimonovi."
Jeho neupřímný úsměv signalizoval doznání. "Hm, páni. Nejsi úplně hloupá."
"Klidně jsi mě nabonzoval... utíkal jsi jim to říct, jen abys mě zastavil," pokračovala jsem nevěřícně. "Proč? Abych nemohla vidět Šimona?"
"Vždyť by nepřežil ani vteřinu..."
"To je nesmysl! A nepokoušej se mi tvrdit, že zrovna tobě by to vadilo," odfrkla jsem si znechuceně.
"Nevadilo," přiznal Marek uštěpačně. "Vlastně by mě to docela potěšilo." V jeho tváři se na vteřinu zjevila tahle samolibá představa.
Měla jsem chuť mu vyrazit zuby, ale můj pokus vyrazit vpřed a namířit mu pěstí do obličeje skončila jeho úskokem do strany. Já jsem se skutálela na chodník.
"Táňo, jsi směšná," zasmál se znova. "Jsi slabá jak čaj. Potřebuješ pořádnou krev...na co čekáš? Kdo myslíš, že tě bude zase zachraňovat?"
Pracně jsem se zvedla na vlastní nohy a vzdálila se, než se mohl přiblížit. "Doufám že ty to už nebudeš!"
Skutečnost, že Marek přivolal Karin do nemocnice, aby mi zachránila život před vyhladověním, mi předtím připadala hrdinská, ale teď se mi spíš jevila jako Markův promyšlený záměr, jak se přiblížit ke Karin a k upírům, tudíž ke mně. Nikdy se mě doopravdy nesnažil zachránit před smrtí, ale před Šimonem…
"Ani ten tvůj Šimon tě už nezachrání," uchechtl se.
Zůstala jsem stát jako přikovaná a prohlížela si ten jeho odporný, zlomyslný obličej.
"Víš co, já tě vlastně lituju," odpověděla jsem už klidně a otočila se k odchodu. Nepokoušel se mě zastavit. Cítila jsem, jak jím za mými zády prostupuje ještě větší závist a vztek. A poprvé mě napadla otázka, jestli i Marek nemá prsty v tom, co se v okolí v Darkubnu zlého děje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Es. Es. | Web | 30. srpna 2012 v 23:28 | Reagovat

tak jsem zvědavá, jestli se Táňa uvidí se Šimonem :)) dobrý díl :)

2 Es. Es. | Web | 31. srpna 2012 v 18:29 | Reagovat

:DD buď v klidu, mě jich ještě chybí asi šest :D ale tak půlka je dobrá :)) horší by bylo, kdyby si měla třeba jenou jednu knížku :D to by si snad jen četla a četla :D

3 Beornottobe Beornottobe | Web | 5. září 2012 v 17:39 | Reagovat

Tak jsem zvědavá, jak se to vyvine dál :) Super kapitolka :))

4 Seléna Seléna | 18. září 2012 v 10:04 | Reagovat

užasná kapitola..dočkali sme se konečně:-) a ted se jen těšit na další dily:-)

5 kelly145 kelly145 | Web | 1. listopadu 2012 v 16:51 | Reagovat

Krátke ale výstižné

6 Seléna Seléna | 7. dubna 2013 v 18:13 | Reagovat

Kdy pak bude další kapitolka prosím prosím??

7 helix helix | E-mail | Web | 1. listopadu 2013 v 20:44 | Reagovat

Ahoj Marti :)
Koukám, že sem poslední dobou chodíš asi stejně často, jako já. :( S blogery je to roku od roku horší..:(
Každopádně, byla jsem nominovaná (a stejně přepadená, jako teď ty :)) do Liebster Award, v podstatě jen napíšeš deset faktů o sobě, odpovíš na moje otázky a vymyslíš vlastní, nominuješ dalších pět lidí a zveřejníš to u sebe na blogu. Přijde mi to docela hezké, a budu ráda, když se zůčastníš. :) Mrkni ke mě na blog :)
To jsem celá já, vstanu z mrtvých a hned musím otravovat lidi :D :))
Měj se krásně!!

8 Georgie Georgie | E-mail | Web | 18. června 2014 v 23:24 | Reagovat

Ahoj! děkuju za komentář na mém blogu. Kde přesně v Americe jsi? Já jsem byla v USA asi měsíc a půl v Pensylvánii, a v Peru dva měsíce. A co studuješ? Asi bude jednodušší, když mi odepíšeš na email :) cajikuk@gmail.com :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama