39.Kapitola→Jednou a dost

20. května 2011 v 19:26 | M.
Díky všem, kteří na tento blog stále občas chodíte. Pro vás je tato kapitola :).




Noc jsem strávila s Leilou v pokoji, jedna postel nikomu nepatřila, proto byla přidělena mně. Samozřejmě že jsem ani jedinkrát nezamhouřila oka, ale ne pouze proto se tato noc zařadila mezi ty nejdelší v mém životě.
Ležela jsem opřená na naditých polštářích a sledovala ornamenty na stěnách. Přemýšlela jsem o kýčovitosti tohoto zádumčivého domu, nesmyslnosti uběhlých událostí - jen pramálo toho všeho kolem bylo hmatatelné, a to, co bylo, mi připadalo těžko uvěřitelné.

Byla jsem zavřená jako ve vězení; v obrovském domě s neobjevenými tajuplnými zákoutími, mohla jsem si sáhnout na hrubý povrch stěn, přivonět k letitým dřevěným postelím, promnout mezi prsty závěs houpající se ve větru… a prach, co se zvířil v kotouči při pouhém mrknutí oka.

Nejvíc ze všeho jsem si však přála zmizet. Užuž jsem viděla svůj stín ploužící se ke dveřím a s rozpustilým úšklebkem mávající všem spícím příšerám na pozdrav. Jenže seděla jsem jako přikovaná k posteli a těžko ovládala nutkání vydat se svobodnou cestou.

Přemýšlela jsem o tom, co budu dělat. Hledala jsem dobrou výmluvu, jak rodičům vysvětlit zmizení z nemocnice, ale měla jsem v hlavě vygumováno. Jaká by se dala vymyslet věrohodná historka? Že jsem byla u Šimona, to by mohlo fungovat, vždyť už o něm věděla. Ale nechtěla jsem poslouchat kázání o mém opakovaném lhaní a nezodpovědnosti.
Nevěděla jsem však, jak lehké bude v noci pravidelně mizet ven, a objevovat se až k ránu. Chtělo se mi však podstupovat všechna rizika a podezření, že mě odhalí? Co jí potom povím? Asi těžko jí budu tvrdit: "Mami, už celý měsíc jsem chodila uprostřed noci na procházku. Vadilo ti to?"

Okny již začínalo prosvítat světlo a překvapilo mě, když se Leila pohnula. Ležela na nezvykle vysoké dřevěné posteli s nebesy - závoje bývaly v noci vždy zakryté. Leila mi vysvětlila, že za světla bychom nemohli plnohodnotně odpočívat. Celou noc ležela dokonale nehybně, ustrnule - se svým bledým obličejem vypadala jako mrtvola. Myslela jsem na to, jaké by to bylo, spát v rakvi jako pravý upír, o čemž jsem často četla v učebnicích ve školní knihovně.
Když už se pronikavěji rozednilo, vstala jsem a oblékla se. Leila byla taky na nohou. Její hlas znenadání zaplnil pokoj, a to mě překvapilo.
"Nechceš si vzít něco z našeho šatníku?" prohlížela si zamyšleně moje oblečení. Sklonila jsem hlavu a zjistila, že mám na sobě stále nemocniční košili, a co víc - potřísněnou krví. Znechuceně jsem ji ze sebe strhla a odhodila.
"Nejspíš ano.."souhlasila jsem nakonec.
Leila někam zmizela a za vteřinku se vrátila. Sotva jsem spatřila závoj lesklé látky, zarazila jsem ji. "To není dobrý nápad. Vlastně, musím se ještě stavit domů za rodiči,"vysvětlila jsem jí zaraženě. "Asi by se divili, kdybych přišla v šatech."
"Aspoň bys mohla tvrdit, žes byla na plese," napadlo ji, mávajíce s rukávem krásných šatů, ale pak její nadšení opadlo. "Ale vážně, jak to chceš udělat?"
"Co jako?"
"Prostě se jen tak objevit u jejich prahu.."zamyslela se a hodila mi docela nenápadné oblečení.
"Řekni mi - proč by to měl být takový problém? Nejsem jako Karin, která se vyhnula přímému setkání se svou rodinou kvůli vlastnímu přesvědčení, že je nebezpečná. Já nemám strach."

Leila neoponovala, vypadalo to, že za mým rozhodnutím stojí. Ale byla nejspíš jediná z tohoto domu. Bylo težké přesvědčovat tolik tupých hlav najednou, ale věřila jsem si.
"Nemůžu čekat,"vysvětlovala jsem všem nedůtklivě, když jsem sešla o něco později dolů. Upíři mě upřeně sledovali, s pažemi založenými na prsou. "Moje rodina mě teď pravděpodobně hledá. Jsou schopni všeho - nedivila bych se, kdyby do toho zatáhli i policii."
"Je nebezpečné teď chodit ven." Odpověď byla příliš dominantní.
"Jaká je pravděpodobnost, že někomu ublížím za bílého dne? Navíc jsem ještě neokusila lidskou krev - proto vím, že musím jít domů teď, když mám ještě šanci vidět své rodiče."

Všichni stáli tiše. Zdálo se, že vše, co jsem řekla, dávalo smysl.
"Má pravdu,"prohlásil konečně někdo. "Je čerstvě posilněná krví. Myslím si, že bychom jí měli věřit."
Zalila mě vlna instinktivní vděčnosti. Dál už nikdo neřekl jediné slovo, jen Alex na očekávání přítomných přikývl. Nevěnovala jsem nikomu jediný pohled a vyšla ze dveří.


"Táňo, měla jsem šílený strach! Jak je možné, že jsi utekla z nemocnice? A jak to, že jsi zdravá?"nechápala matka.
Bylo to pro mě tak nějak reálné, přirozené zase sedět v našem obýváku na gauči. Viděla jsem život kolem, to světlo, lidi, pohyb, gesta naplněná emocemi. Po hodinách v nekonečné tmě to bylo jako probudit se ze zimního spánku. Přála jsem si už nikdy neusnout... Jenže věděla jsem, že odteď sem stejně nepatřím.
Věděla jsem, že na moment, kdy jsem stála před dveřmi jako cizí člověk a zoufale čekala, až mi rodiče dovolí vejít dovnitř, nikdy nezapomenu. To, co jsem čítávala jen v knihách, jsem natvrdo pocítila - a to, že upír nemůže vstoupit do cizího obydleného domu, pokud není pozván. Přestože tenhle dům byl můj domov, opravdový domov, kde jsem strávila celé dětství - jakoby mi osud kompletně přepsal adresu bydliště. V tom okamžiku mi slzy bezděčně vytryskly z očí a bylo mi hrozně.. a díky tomu byly reakce mých rodičů mírnější, snad mi dokonce i uvěřili.
A tak jsem zůstala v prosvětlené místnosti, vnímala vůni tohoto domu a vychutnávala si chvíle, které jsem nemusela trávit v tmavé díře plné zoufalosti a přetvářky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristin Kristin | E-mail | Web | 20. května 2011 v 20:41 | Reagovat

supéééér! :-) určitě pokračuj :-) a rychle! :-D

2 Chiaki Chiaki | 20. května 2011 v 22:18 | Reagovat

Jsem tak ráda,že jsi přidala další kapitolu!
Ikdyž se mi zdá docela krátká, je krásná, procítěná. Opravdu se mi líbí :) Těším se na tvé další pokračování!

3 Ami Ami | 5. června 2011 v 13:05 | Reagovat

Jéé..konečně další kapitolka! :-) Moc sem se těšila a líbila se mi!Byla sice kratší,ale pěkně procítěná!Jen tak dál :-)

4 hina hina | 14. června 2011 v 16:53 | Reagovat

pěkná kapitolka už se těším na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama