Srpen 2010

34.kapitolka → Jednou a dost

27. srpna 2010 v 22:14 | M. |  Jednou a dost
Netuším, jestli vám vadí, že zvyšuju dávky, tentokrát je to kapitola delší. Ale kdo nechce ztratit nit si to třeba přečte - navíc musím využít nápady a čas, dokud mám ještě volno.
Lepší už to nebude.. zároveň to zase končí chmurně. Snad pro vás tato kapitola bude aspoň trochu překvapivá.

KOLAPS

Jak mělo skončit Stmívání

21. srpna 2010 v 21:32 | M. |  Co mě zajímá

Našla jsem odkaz ještě na jedno video s názvem: Jak mělo skončit Stmívání. Je bezkonkurenční.
Alice: Já bych měla jeden nápad. Proč ji prostě nenecháš stát se upírem?
Carlisle: Ano.
Edward: Co, fuj! Ne!
Bella: Pozdě. Už je ze mě upír... Jdem sežrat nějaký lidi!!! Wááu! :D :D
Pusťte si ho i s překladem ZDE.

Jinak jsem nadšená z vašich komentářů v Jednou a dost, už mám načrtlých dalších několik kapitol, takže se budu snažit zveřejnit minimálně jednu ještě do konce prázdnin. Taky budu  dělat porotce v literární soutěži u Tomisuse... můžete se přihlásit.



33.kapitola → Jednou a dost

16. srpna 2010 v 22:05 | M. |  Jednou a dost
Konec této kapitoly se mi asi povedl nejvíc, vystihuje to Tánin vztah k upírovi jako sobě samé. Je to takový zlomový sen nebo přelud, říkejte si tomu jakkoliv.
A děkuji za minulé komentáře, snad budou další.


PRAMEN KRVE


32.Kapitola → Jednou a dost

10. srpna 2010 v 19:05 | Marťa |  Jednou a dost
Nevím, jak se mi podařilo zplodit tak psychologickou kapitolu plné emocí a všelijakých výlevů. Ale musím říct, že se mi docela zamlouvá. Ano, líbí se mi. Protože není sladká, ale přitom vyjadřuje mnohem víc než jen přátelství.

ANDĚL


Stála jsem na kraji zalidněného nádvoří a vyhlížela Šimona; usoudila jsem, že je mu nejspíš hodně špatně od žaludku z toho, jak se ládoval vším možným, a proto se nevrací. Dřív, než jsem si usmyslela, že ho půjdu hledat, mou pozornost stihlo upoutat něco jiného - na opačné straně nádvoří jsem zahlédla červenou róbu a poté velice dobře známý obličej profesorky Rolandové. Stála v kruhu několika dospělých lidí, ve štíhlé ruce držela sklenku s pitím a přitom hovořila s nějakou dámou. Chvíli jsem ji pozorovala, a jakoby profesorka vycítila můj pohled do zad, otočila se a mrkla na mě. Nejspíš dost dobře ovládala telepatii.
Vzpomněla jsem si na ráno, co jsem si slíbila. Rozhodla jsem se, že této příležitosti využiji. Rázně jsem k ní vykročila.

Co chystám v povídce Jednou a dost

4. srpna 2010 v 23:31 | Marťa |  Vše kolem blogu
Reaguju na vaše komentáře, že přidávám kapitoly 1x za dva měsíce. Myslela jsem si, že o prázdninách to bude lepší.. zatím se mi to moc nedaří.
Včera na mě padla dobrá múza, takže jsem psala od jedenácti hodin do dvou do rána. Bohužel tato doba je jediná možnost, kdy to jde. Přes den nemám počítač - nejdřív jsme vyměňovali okna, pak malovali. Než dodali dveře, trvalo to přes týden a teď teprve budeme líčit místnost, kde je můj počítač. Bohužel zabalený, se všemi uloženými povídkami... Provizorně si půjčuju taťkův notebook, ale ten přijíždí domů pozdě, a než mám klid, je deset hodin večer.

Všechno si však pečlivě zapisuju na blog. Dole je malá ochutnávka toho, co zajímavého se objeví v Jednou a dost. Pokud se chcete nechat překvapit, dál nečtěte.