7.kapitola → Pomsta je sladká...

22. září 2009 v 17:05 | Marťa |  Pomsta je sladká...
Hrozně moc se vám omlouvám. Vím že to tu zanedbávám, neozývám se, nepíšu, nic. Ale za tu dobu se stalo tolik věcí.. nevím, jestli dobrých nebo špatných. Spíš od každého trochu. :)
Ale.. jsem ráda, že tu ještě vůbec někdo chodí. Nedivila bych se ani moc, kdyby bylo na počítadle číslo 0. Proto jsem kvůli vám dokončila sedmou kapitolu k Pomstě a rozhodla se ji zveřejnit. Doporučuju přečíst šestou kapitolu, která na tuto dost navazuje.

Věnováno Kytty, Miselle, Pistynce i všem ostatním :)


18.dubna, 8:24

" Řekla bych, že přímo výtečné. Všechno jde podle plánu. Dokonce to vypadá, že mi na to skočili," říkala právě Mokinsová někomu do telefonu a skrz skla černého mercedesu jsem viděl její samolibý výraz ve tváři.

" S radostí. Snad se brzy spojíme. Tak zatím nashledanou," rozloučila se a položila telefon. Aniž by si mě všimla, otevřela dveře svého vozu.
" Takže jsme vám jak se říká … opravdu skočili na špek?" zapřemýšlel jsem nahlas a vyšel z pod auta. Od začátku, co jsem tuto ambiciózní a nedůtklivou ženu vyslýchal, mi na ní něco nehrálo. A měl jsem nejspíš pravdu.
Mokinsová strnula v pohybu a překvapeně se na mě zadívala.
" Detektive Masone, to se nesluší takhle mě lekat, když jsem sama. Co když bych si mohla myslet, že mě chce někdo přepadnout?" poznamenala škodolibě a dlouze se na mě zadívala přes své sluneční brýle.
" A myslíte si, že se sluší lhát policii?" opáčil jsem.
" Nechápu, co mi tu chcete naznačit," zkrabatila čelo a nesouhlasně překřížila ruce na prsou.
" Moc dobře víte. Proč jste se nám pokoušela namluvit, že váš syn nebyl ženatý? My víme opak."
" Řekla jsem vám pouze to, co mi sám tvrdil. Na žádné jeho svatbě jsem nebyla, tudíž vám nelžu!"
" Opravdu? Mám dojem, že lžete. Anebo jste svého vlastního syna tak špatně znala?" zeptal jsem se ze zdviženým obočím. Mokinsová si sundala z očí brýle, takže jsem přesně zaznamenal její výraz.
" Pane Masone, laskavě mě nezdržujte svými chabými domněnkami. Mám na práci spoustu jiných věcí," odpověděla úsečně a nasedla do vozidla. Zadržel jsem dveře, které se chystala přibouchnout.
" Opravdu? A jakých?" opáčil jsem. Křivě se na mě podívala "Paní Mokinsová, s kým jste to před chvílí telefonovala?"
" Do toho vám vůbec nic není a nic proti mně nemáte. Takže dovolte, jedu domů," sykla panovačně a zabouchla dveře.
" To nemáme, ale brzy budeme mít!" křikl jsem ještě přesvědčeně, ale nablýskaný mercedes už vycouval z místa a pomalu mi mizel z dohledu.



18.dubna, 9:12

Seděl jsem ve své kanceláři v křesle u okna a převracel proti světlu malou stříbrnou sponku.
Kladl jsem si čím dál víc otázek a něco mi říkalo, že moje podvědomí na ně dokáže alespoň z poloviny správně odpovědět. Dávalo to smysl. Ale vědomí mi říkalo, že nic není jisté a já jsem proto byl nucen stát na místě a pátrat a pátrat…
Tak čí je ta sponka? Laury? Měla by být, protože druhá - úplně stejná - se našla v jejích vlasech. Tuto však našel Tom u vody. Jestliže sponka tedy opravdu patří oběti, jak je možné, že se na ní našla cizí krev?
Že by Laura stihla vraha (pokud tam nebyl nikdo třetí) také zasáhnout a krev jí vystříkla na vlasy?
Věděl jsem, že to nedává smysl. Šel jsem z toho ze špatného konce.
Přemítal jsem, jak to bylo s tím telefonátem. Proč Mokinsová tvrdila, že měl Marcus více partnerek, ale z žádnou z nich se neoženil? Lhala nám, aby nás svedla od jeho ex-manželek? Chtěla, abychom se domnívali, že to mohla být kterákoliv jiná přítelkyně, když jich měl tolik? Myslela si, že když jí uvěříme, nenajdeme tak snadno pravou ženu, která to udělala? Anebo jí Marcus opravdu sám tvrdil, že se nikdy neoženil, a přece to udělal za jejími zády?
Ale něco mi říkalo, že Mokinsová mlží. Manipuluje s námi. Nesmíme s ní jednat tak lehkomyslně.
Když jsem tak zvažoval možnosti, nebyl jsem si skoro ničím jistý. Chtěl jsem zjistit, co měl znamenat ten rozhovor a kdo byl ten druhý dotyčný. Ale nejdřív ze všeho jsem musel prověřit, kde byla tu noc, kdy byla Laura zavražděna. Protože pokud nebude mít alibi, je dost možné, že právě ona je tím, kdo Lauru připravil o život.


18.dubna, 9:45


Bylo po všem. Všichni svědkové zničeni. Tak, jak jsem si přála. Teď už mě nikdo nebude vydírat, nebude narušovat můj klidný spánek, protože teď budu dělat, že se vůbec nic nestalo.
Ach, měla bych být šťastná, že to klaplo, že mě nikdo neviděl ani neslyšel… Ale co když zdání může klamat?
Co ten taxikář, který na mě tak hloupě civěl? Co všichni ti lidé ve výtahu? Teprve ta stará ženská s kufrem. Možná má v hlavě jen slámu, ale oči jí můžou sloužit docela dobře… A co když se nějak Daniel prozradil, když utíkal nahoru za mnou? Lidé se mohli divit, kam tak spěchá a proč má v očích ten zuřivý výraz.
A ještě hůř - kdyby tak byly uvnitř veřejné kamery. Nebo na té střeše; chodí tam hodně sebevrahů a proto možná postavili tu vysokou zeď a třeba k tomu nainstalovali i kamery! Ne, hloupost. Tam kamery být nemohou. To by přece raději mohli zamknout ty dveře vedoucí nahoru, no ne?
Přemýšlela jsem nad rozhovorem s madam Mokinsovou. Byla jsem ráda, že všechno vyšlo a že ji detektivové nepodezírají - kdyby tak přišli na nějakou stopu, zjistili, že jsem byla Marcusova žena, že jsem ho vlastnoručně vyhodila ze svého bytu a pak.. Ale musím být klidná - pokud přijdou, budu připravená.

Když jsem si uspořádala vlastní myšlenky, vstala jsem spokojeně z pohovky a vypnula televizi, která jela stejně jen proto, aby prořízla to nesnesitelné ticho.
Šla jsem rovnou do koupelny a postavila se před zrcadlo. Trochu mě znepokojilo, že moje zranění na čele ještě nezmizelo - sice už jsem tam neměla ty příšerně viditelné krvavé rýhy, ale kůže ještě pořád nebyla správně zacelená.
Vrátila jsem se zpátky na chodbu, přímo k věšáku - oblekla jsem si kabát, v němž stále byly špinavé rukavice a glock. Pistoli jsem nechala na zemi a rukavice zabalila do pytle. Vzala jsem si nějaké čistící prostředky a šla rukavice vyhodit do popelnice. Pak jsem zamířila do garáže ke svému autu a dala se do práce. Bylo na čase zbavit se důkazů.
Vyčistila jsem pečlivě všechno: zablácené pneumatiky, okna, dveře a každou sebemenší škvírku, kde by mohly nechtěně zůstat otisky prstů. Pak jsem vyluxovala vnitřek auta. Nejvíc jsem si dala záležet na zadním kufru, kde ještě před několika dny ležela mrtvola v igelitu. Ještě pořád to trochu páchlo. Stačil by jediný vlas - a mohli by mě usvědčit.
Když jsem byla s prací hotová, spokojeně jsem se nad výsledkem usmála. Vyhodila jsem všechen nepořádek, igelity od krve umyla a vyhodila také a šla do bytu. Nakonec jsem očistila svůj glock a uložila ho na správné místo.
Pak jsem si dala horkou sprchu a snažila se myslet pouze na dobré věci, ale pořád se mi do hlavy vkrádaly zneklidňující myšlenky. Proč jsem měla pocit, že něco není tak úplně v pořádku?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pistynka Pistynka | Web | 22. září 2009 v 19:25 | Reagovat

Jako první děkuji. :-)
Musím přiznat, že jsem si samozřejmě znovu přečetla předcházející kapitolu, ale i tak jsem chvíli měla problémy s chápáním textu a zasazením do správného času. V půlce kapitoly mi začalo svítat a tak jsem si přečetla znovu začátek a světe div se, pochopila jsem. :-)
Jinak se povídka začíná moc hezky vyvíjet. Hodně se mi líbí i myšlenky vražedkyně, které bývají v povídkách ojedinělé a přesto velmi zajímavé. :-)
Asi zase začnu o něco častěji navštěvovat tvůj blog.

2 Kytty Kytty | 22. září 2009 v 21:58 | Reagovat

Jeee, no super!!! Wau! =) Paráááda! Myšlienky vrahyne sa páčia aj mne =) A tiež som mala trošku problém s uvedením sa do deja, lebo som už pomaly zabudla, o čo tam vlastne išlo, ale potom mi to doplo.
Perfektný príbeh, ani neviem, čo k nemu povedať... Rozoberať text je zbytočné... Každý predsa vie, čo je na ňom také skvelé... =) No, čo teda dodať? Len toľko, že si prosím rýchlo ďalšiu kapitolu! =) *psie oči*

3 Miselle Miselle | Web | 25. září 2009 v 17:19 | Reagovat

Díky za věnovaní, potešilo mě!

Na tuto kapitolku jsem dlouuuho čekala. A konečně se dočkala :-D Jako vždy, ponořila jsem se do děje a jedním dechem přejela všechny řádky.

Má to nápad, a líbí se mi i ten "dvojí úhel vidění", jednou ze strany vraha, a tu druhou ze strany kriminalistů. Pěkné, moc pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama