17. Kapitola → Jednou a dost

18. července 2009 v 23:26 | Marťa |  Jednou a dost
Nevím jak se mi to podařilo, ale je to tu. :)

(Včera jsem měla svátek, takže všem Martinám přeju všechno nejlepší. A další zpráva - už máme doma zbylé tři knihy - myslím tím Nový měsíc, Zatmění a Rozbřesk!)
Příjemné čtení...


ZHOUBNÝ NÁDOR

Následujícího dne jsem procitla velmi brzy, možná ze strachu, že se můj sen z předchozího dne bude opakovat. V noci před spaním jsem byla tak vypjatá, že jsem se ještě několik hodin nemohla usnout. Ale k mé velké úlevě se sen nedostavil, a jestli ano, přinejmenším jsem si ho nepamatovala.
Teď jsem nehybně ležela s rukama pevně semknutýma na břiše a pozorovala přecházející stíny a čáry na stropě. Před očima se mi stále objevovaly mihotavé obrázky ze snu, připlouvaly ke mně jako černé můry přinášející zoufalství a to, čeho se opravdu nejvíc bojím. Nebála jsem se kvůli své vlastní upíří existenci, ale o to, kolika lidem bych mohla ublížit. Nebo je i zabít.
Je to jako zhoubný nádor, který nelze přeležet ani vyléčit. Zůstane ve mně až do té doby, dokud se nepromění v zákeřnou rakovinu. Vždyť rakovina nebolí… Bolí však přeměna v upíra?
Trápila mě ještě jedna věc: jak o tom mámě povědět. Je tak starostlivá, opatrující, milující a vždycky pro mě chtěla jen to nejlepší; tuhle školu mi vybrala, protože jsem to chtěla já. Kdybych na ni nešla, moje schopnosti by se nemohly rozvíjet a nikdy bych se nemusela proměnit. Věděla jsem, že tak nelidského a zrůdného by nikdy nepochopila. Pít lidskou krev… ani v nejdivočejším snu. A co by bylo ještě horší - kdyby mě přepadla chuť na ni.
Raději jsem vstala, abych zabránila zuřivým slzám, jež se draly na povrch, protáhla se a odtrhla od sebe všechny závěsy. Potom jsem šla do koupelny udělat si hygienu, právě když mě u ústí schodiště zastavil mámin hlas, ozývající se z kuchyně. Vypadalo to, že telefonuje. Zajímalo mě s kým a proč tak brzy.
Věděla jsem, že právě zasahuji do jejího vlastního soukromí, ale zvědavost byla silnější než já. Zvedla jsem sluchátko na schodišti, které bylo připojeno na stejnou síť a nastražila uši.
"Proč jsi vlastně zavolal? Táňa ještě spí a určitě by s tebou nechtěla mluvit."
Mámin hlas byl přesně takový, jaký používala vždycky, když s ním mluvila - čišela z něj trpkost, zadostiučiní a jistý odstup.
" No, já - vlastně jsem ti chtěl jen popřát všechno nejlepší k narozeninám - před týdnem jsem ti poslal dárek, přišel už?" Zahalila mě posvátná temnota, když jsem poznala hlas svého biologického otce a tón, se kterým s mámou mluvil; tak zranitelný a plný lítosti.
" Nejsem si jistá," opověděla máma hořce. Věděla jsem, že lže, včera ho odnesla dolů do sklepa, abych to neviděla. Ani ho neotevřela. " Ještě něco?"
" Mrzí mě to. Nejradši bych všechno, co se stalo, vzal zpátky. Co mám udělat, aby bylo zase všechno jako dřív? Víš, jak mi obě chybíte," řekl. Teď jsem litovala toho, že jsem ten telefon zvedla, v krku jsem měla hroudu.
" Nejlepší bude, když nás obě necháš na pokoji a už víckrát nebudeš volat. Táňa se teď má dobře, nechci abys jí to teď ztěžoval, když je konečně šťastná. Tak sis to přece přál, ne?"
" Jasně," hlesl otec poraženě. Měla jsem sto chutí mu odpovědět, to co si myslím, ale něco neviditelného mi nasadilo roubík přes ústa. " Tak aspoň - pozdravuj ji ode mě."
Nestihla jsem se ani nadechnout a máma zavěsila. Zklamaně jsem odložila sluchátko a odebrala se do koupelny. Bylo mi k pláči.


Oblečená a upravená jsem sešla po schodech dolů - svůj balíček pro mámu jsem taky měla připravený. Přemohla jsem se a usmála se.
" Všechno nejlepší, mami!"
" Ty už jsi vzhůru?" vstala a usmála, ale její oči byly pořád smutné. Já chtěla tu starou, věčně veselou mámu s růžovými tvářemi - a ne zklamanou, seschlou s nezdravou kůží a mimickými vrásky. Letmo jsem ji políbila na tvář a podala jí můj dárek potažený hezkým červeným balicím papírem a převázaný zlatou stuhou.
" Vypadá hezky, děkuju." Už se tvářila o něco lépe, ale pořád se mi to nelíbilo.
" Copak si ho ani nerozbalíš?" podivila jsem se a těžce vzdychla.


Čerstvý vzduch dokáže zázraky, jak vždycky tvrdila babička. Měla pravdu - hned jak jsem vyšla z domu, cítila jsem se stokrát líp. Nepřemýšlela jsem o ničem; nemusela jsem zahánět ty špatné myšlenky, protože odešly samy, snad někam hlouběji do hlavy, kde je pořád nemusel někdo rozpitvávat. Vnímala jsem oblohu, aktuální stav počasí. Bylo pořád chladno, ale alespoň se sem tam skrz rozehnaná mračna prodralo pár slunečních proužků, i když už ne tak intenzivních a hřejivých. Stromy také prošly značnou proměnou - listy teď nabyly hnědé, oranžové, žluté nebo červené barvy a nad okolními kopci se držela velmi jemná mlha jako rozpínající se stříbrná laň. Kdoví proč jsem všechno tak vnímala - možná už se ve mně začaly projevovat upíří sklony. Vlastně, bylo to takhle lepší než se pořád trápit kvůli lidským problémům.
Když jsem přišla ke škole, byla jsem ráda, že vidím Karin a Lindu. Stály v kruhu kolem dokola ještě společně s Lucy, Markem a dalšími dvěma kluky z naší třídy. Jeden z nich se myslím jmenoval Artur a ten druhý, vyšší světlovlasý byl Daniel.
" Ahojte," pozdravila jsem už z dálky a nasadila přívětivý úsměv. Někteří zamávali, jinak to vypadalo, že všichni jsou plně zabráni do rozhovoru o plese.
" … nebylo zase tak těžké si vybrat partnerku - řekl bych, že na této škole je jich - jé, ahoj Táňo. S kým jdeš vlastně na Vánoční ples ty?" zeptal se zvědavě Daniel a všichni upřeli zraky na mě.
" No - vlastně.. nejsem si jistá," zamumlala jsem. Viděla jsem Markův spalující pohled, ale když si všiml toho mého, oči mu rázem zhasly.
" Každopádně to má být jeden z nejlepších plesů v historii," vložila se do rozhovoru Karin. " Tedy pokud jsem to správně pochopila." Pak přesunula oči k hodinách na svém levém zápěstí. " Páni, to je hodin. Nepůjdeme už dovnitř?"
Všichni poslechli a nahrnuli se k hlavním dveřím školní budovy.
Dnes jsem tušila, že školu přečkám bez úhony; radil mi to můj čerstvě probouzející se upíří instinkt - jestli se to tak dá nazvat. Vlastně, v duchu jsem si ho nepřipouštěla.

Na druhou hodinu, kdy jsme měli Okultismus jsem se předem přímo těšila, protože profesorka Rolandová nám slíbila, že konečně pokročíme v praxi. Místo toho mě čekalo trpké zklamání - z neznámých důvodů jsme poskočili o dvě lekce výš a načali téma: historie okultismu.
" Dnes jsem uznala za vhodné vás seznámit s tímhle pro vás velice zajímavým tématem," začala profesorka a pochodovala po třídě.
Zajímavým tématem? Na chvíli jsem zpozorněla.
" K okultismu patří několik základních prvků. Jak většina z vás už ví, jsou to samozřejmě upíři, vlkodlaci a jiná stvoření. Někteří jistě mají tuto schopnost přeměnit se a mnozí z nich navštěvují tuto školu," prohlásila významně a někteří studenti se začali navzájem prohlížet. Nenápadně jsem se podívala na Karin.
" .. ale jak jsem řekla, dnes se budeme zaobírat pouze historií, protože ta je velice důležitá…" Hm.. žádné podrobnosti. Sklouzla jsem zpátky na židli a zavřela oči.
" … byl Elliot Desmodus, jeden z nejvýznamnějších té doby. Poslední stopy jeho potomků nás vedou někam do Rakouska, kde zemřel v osmnáctém století Wapiti Racon, jeho prapraprapravnuk. Tam ovšem veškeré stopy končí…."
Hlavu jsem si znovu položila na lavici. Už jsem se nenamáhala poslouchat.


 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kytty Kytty | 19. července 2009 v 2:08 | Reagovat

Ponocujem, a čo nevidím? Novú kapitolu! Teeda, prekvapila si ma a hlavne potešila =) Som rada, že pribudla tak skoro =) A bola aj pekne dlhá. Podarila sa ti! Veľmi sa mi páčila! Kedy asi tak plánuješ ďalšiu? Už aby bola, no... A želám všetko najlepšie... Síce oneskorene, ale v Čechách máte mená v kalendári inak zoradené =) Bože, mne tá únava nejak lezie na mozog, tretepm strašne odveci... No nič, na dnes to asi bude všetko, dobrú noc =D

2 Denaille Denaille | Web | 19. července 2009 v 10:55 | Reagovat

Sice nejsem Martina, ale i tak díky za kapitolu. :)Skvělá jako vždy.  

3 Nakira :-) Nakira :-) | Web | 19. července 2009 v 11:17 | Reagovat

Nečekala jsem, že si tak rychle pohneš xDxDxD Jako obvykle to bylo dobré :-)

4 Nakira :-) Nakira :-) | Web | 19. července 2009 v 11:19 | Reagovat

Ehm a všechno nejlepší k svátku :-)

5 Miselle Miselle | Web | 19. července 2009 v 11:54 | Reagovat

Pěkné a čtivé! Jde vidět veliký pokrok- ať už ve slohu, nebo v slovní zásobě- od prvního dílu jsi se velmi, velmi zlepšíla. Má to šťávu ;-) A začíná přituhovat.

6 Marťa - autorka blogu Marťa - autorka blogu | Web | 19. července 2009 v 12:22 | Reagovat

díky moc :)

7 helix helix | E-mail | Web | 19. července 2009 v 14:33 | Reagovat

Ahoj Marťo,
páni, mě se to čte asi stejně dobře, jako Harry Potter :) Myslím to vážně.
Je to skvělá kapitola, jako vždycky. Nádherně píšeš, skvěle se to čte a až na pár čárek (já mám co říkat :D) tam nemáš skoro žádné chyby. Navíc to není ani předlouhlé, takže to nezabere bůh ví kolik času... já mám prostě ráda tvoje povídky :)
A co se týče tématu, tak.. už se těším, až se Táňa zase potká s tím svým "Spidermanem" :)
Měj se..

8 Werika Werika | Web | 19. července 2009 v 15:01 | Reagovat

Jak už jsem říkala, musím obdivovat tvoji skvělou schopnost popisovat. Úplně to všechno vidím před očima...
Jo, a trochu pozdě, ale přece: Všechno nejlepší k svátku ^^

9 sandy sandy | Web | 22. července 2009 v 20:37 | Reagovat

jee....aj ja suhlasim s ostatnymi ze sa to naozaj velmi dobre cita :D a takisto, ze si sa od tych zaciatocnych kapitol prepracovala na vyssiu uroven :D...no, som zvedava, ci sa z tani naozaj stane ten upir...a ako to potom bude vyzerat :D...tesiiim sa na dalsiu, dufam, ze uz coskoro pribudne :-))

10 capepeidy capepeidy | Web | 3. března 2010 v 23:11 | Reagovat

skoda ze si si to tak ulachcila a nehovorila si tu historiu mohla byt zaujimava no jak myslis :)v podstate sa ale v tejto kapitole ani vela neudialo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama