16. Kapitola→ Jednou a dost

11. července 2009 v 20:46 | Marťa |  Jednou a dost
Taky vás to tak dokáže vytočit, když se vám ztratí kus neuložené povídky? Grr. Ještě že jsem ji pak našla.
Dnes jsem opět byla na závodech v Třinci, (konečně na posledních!)a přestože jsem dost unavená, napsala jsem pro vás kapitolu. Snažila jsem se. Věnováno všem věrným čtenářům :)


POCHYBY

Ohromeně jsem se svalila na lavičku a snažila se vstřebat to. Karin si ke mně přisedla, zaklapla svůj mobil a tázavě se na mě podívala, ve tváři se jí zračilo napětí.
" Co je?" nevydržela jsem její pohled.
" No tak povídej!" popohnala mě nedočkavě a překřížila nervózně nohy.
" Prostě se mě zeptal, jestli bych někam v přespříští pondělí nezašla," pokusila jsem se o lhostejný tón, ale Karin měla až příliš silnou intuici na to, aby to jen tak přehlédla. Ušklíbla se na mě.
" No paráda," vypískla.
Přikývla jsem, byla jsem ještě pořád až příliš omámená na to, abych tu chtěla dál sedět. Radši jsem vstala a obě jsme se urgentním tempem vydaly na konec parku, kde konečně začínaly obchody. Snažila jsem se nemyslet.

♦♦♦

Skrz okenní tabule mého pokoje prosvítaly teplé sluneční proužky a venku zpívali ptáci. Počasí mě přímo vybízelo k tomu, abych na chvíli vyšla na vzduch a kochala se medovými barvami nastávajícího podzimu. Ale já jsem místo toho strávila půl dne tím, že jsem hleděla do své šatní skříně a snažila se vybrat něco vhodného na pondělí, na ten den, kdy jsem se s ním měla sejít. Ačkoliv ten den byl ještě hodně daleko. Poprvé za celé roky jsem měla potíže vybrat si oblečení - to prostě nebylo normální!
Nakonec jsem vzdala marné pokusy zvolit vhodný kousek pro tu zvláštní příležitost, co měla přijít. Zařekla jsem se, že budu raději trávit čas něčím užitečnějším a poprvé za bůhvíjakou dobu jsem nahlédla do učebnice. Několikrát jsem se však přistihla, jak bezmyšlenkovitě civím do jednoho místa v textu a má pozornost odplouvá někam úplně jinam… Víčka se mi zavírala, kniha mi vyklouzla z rukou a hlava padla na stranu…

Zkoumala jsem jeho oči, měl je napůl zelené, napůl medově hnědé. Zvláštně se leskly. Jako by mi chtěly něco říct, ale samy nevěděly co. Něco okolo pasu mě hřálo, a byly to jeho ruce, které mě svíraly jako kleště. Měla jsem pocit, jakoby byly z ohně, tak opravdické, reálné…Ale jeho ruce přece nemohly hořet, byl to jen můj pocit stvořený mou fantazií. A jeho rty, teplé při pouhém doteku s těmi mými… Pohlédla jsem přes jeho ramena, všude okolo nás byla jen zrcadla… Záblesk očí, tak cizích, tak vzdálených… Doufala jsem v to. Další záblesk, tentokrát o něco živější, přímý důkaz toho, co vlastně jsem… Ne, ať už to přestane!
" Ne!"

Zjistila jsem, že sedím na posteli. Křečovitě jsem zavřela oči a zase je otevřela, abych se vzpamatovala. Pořád ještě jsem přemýšlela nad tím, co se mi právě zdálo a právě v tuto chvíli jsem si ze všeho nejvíc přála, abych si nic z toho nepamatovala. Nezbývalo mi nic jiného, než se zaměstnat.
Přiskočila jsem k psacímu stolu, vytáhla z dobře uschované pokladničky nějaké peníze a strčila si je do kapsy. Rychle jsem seběhla po schodišti, krátce mamku informovala o tom, kam jdu a pak pádila ven, směrem k zastávce. Mezitím, co jsem čekala na autobus jsem poslala Karin zprávu, kdy a kde se setkáme.
♦♦♦

Bylo za pět minut půl čtvrté, když jsme obě vyšly z vysoké třípatrové obchodní budovy, obtěžkány nákupními taškami.
" Tenhle obchod byl ale vážně poslední," vzdychla unaveně Karin a zasedla nejbližší volnou lavičku. " Já když jednou vlezu do obchodu - no prostě katastrofa," zavrtěla hlavou a ulpěla očima na své tašky velikosti velkých velrybích ploutví.
Přisedla jsem si k ní a vychutnávala si ten pocit, že konečně sedím. Sama jsem v jedné ruce ještě pořád svírala tři tašky a v druhé objemnou sklenici s proděravěným víkem. Zevnitř se na mě usmívala malinkatá chlupatá koulička s osmi nožičkami, pravidelně poskládanými podél těla. Chvíli jsme jen tak seděly a necíleně se rozhlížely.
" Budu mu říkat Pan Liquido," rozhodla jsem nakonec a pohlédla s úsměvem na Karin, která malého sklípkana prozkoumávala pohledem.
" Je fakt nádherný," usoudila. " Teď jen doufej, že se z něho nevyklube někdo jiný." Obě jsme se tomu zasmály. Do konce dne jsem měla dobrou náladu a do mých myšlenek se nemohl vloudit nikdo jiný než.. pavouk.
♦♦♦

Zbytek víkendu jsem poletovala okolo nového mazlíčka a starala se, aby se mu v novém teráriu líbilo. Ještě pořád jsem neměla odvahu ho mámě ukázat a proto v pondělí ráno, když jsem šla do školy, jsem si zamknula pokoj a klíč schovala do koupelny pod rohožku. Věděla jsem, že dřív nebo později všechno vyjde najevo, ale přece jen jsem mámu chtěla aspoň částečně psychicky předem připravit. Kdyby na něj někdy sama náhodou narazila, nejspíš by ji trefil šlak.
Jakmile jsem toho dne vyšla ven, cítila jsem, že se pořádně ochladilo. Vlasy se mi nezvykle zježily a na kůži mi vyskočila husí kůže. Litovala jsem, že jsem si s sebou nepřibalila bundu. Letos podzim začal opravdu nezvykle brzy. A taková vlezlá zima panovala ve městě ještě několik následujících dnů. Měla jsem pocit, jakoby zároveň zmrzla i celá škola. Nálada v hodinách byla úplně odlišná, až příliš jsem si všímala toho, jak všichni dávají pozor a upřeně sledují výklady vyučujícího. Vždycky jsem raději obrátila hlavu k oknu a provdala se vlastním myšlenkám. Také jsem si moc dobře uvědomovala, že se blíží pátek - den prvního tanečního kurzu. Třeba ho tam uvidím. Možná… Ale co když nechci, aby tam byl?




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarryAnne MarryAnne | Web | 11. července 2009 v 23:26 | Reagovat

Trochu mi to připomíná mou ''hru na schovávanou'' kde účinkovali mí rodiče, já a Imperátor,,, Až na to že Imperátor nebyl sklípkan aly myš :-P Jinak dobrá povídka :-)

Akorát kdybych tě mohla poprosit o maličkost, aby sis tam ještě připsala i LadyRose, protože blog je na nás obě

2 Kytty Kytty | 12. července 2009 v 11:33 | Reagovat

Jeee, no super, ďalšia kapitola! A ja sprostá som tu včera nebola, povedala som si, že hneď tak skoro nepribudne... Ale pribudla =) Si ma potešila =) Krásna kapitola =) Už sa strašne teším na pokračovanie =)

3 Denaille Denaille | Web | 12. července 2009 v 15:10 | Reagovat

:P téda... Zjistila jsem, že mám děsně špatnou pamět a musela jsem si přečíst předchozí tři kapitolky, ale je to čím dal lepší.
Jsem zvědavá, co se vyklube z toho rande. :)
Jinak, ten pavouček má krásný jméno. Já mám doma Madam Oktu...bohužel jenom plyšovou.. :D

4 sandy sandy | Web | 12. července 2009 v 18:09 | Reagovat

ahoj...som rada, ze sa ti paci moj dizajn :-) aj ked to nie je celkom pravda, ze som ho vyrobila sama...obrazok som totiz stiahla z netu :))...inac, kapitolka sa mi pacila :D...a aj to meno toho pavuka XD...ale ja osobne by som si ho asi nekupila :DDD...a som este chcela, ze ty chodis na nejaku sportovu skolu? :D ked takto pises, ze chodis na preteky, sustredenia rozne :D....ale tak drzim ti palce aj dalej, mozno sa z teba stane nejaka profesionalna sportovkyna XD

5 Kikina Kikina | Web | 13. července 2009 v 11:13 | Reagovat

Ahoj :-) K té povídce máš pravdu. Ale poslední dobou mě skoro nic nového nenapadá...Ale je taky pravda, že každý má jiný styl psaní a někomu se buď líbí nebo ne...Jinak povídku si hned přečtu, už dlouho jsem si tady nic nového nepřečetla tak se těším :-)

6 Kikina Kikina | Web | 13. července 2009 v 11:24 | Reagovat

Pěkná kapča :-) Nemám k tomu co dodat xDxD

7 Werika Werika | Web | 13. července 2009 v 15:46 | Reagovat

Vůbec nevadí, že to je krátké. S tím pavoukem jsi mi připomněla příhodu, kterou mi říkala kamarádka - jak ona a její kámoška koupily králíka bez dovolení rodičů :D Jinak, kapitola je pěkná, umíš krásně popisovat ;-)

8 Helinwa Helinwa | Web | 13. července 2009 v 18:47 | Reagovat

To se mi líbí :) Až  mi zbyde trochu víc času, nejspíš si přečtu i předchozí kapitoly :)

9 Káča Káča | 13. července 2009 v 20:03 | Reagovat

ňjá moc povedené!               *natěšená na další kapitolu*

10 helix helix | E-mail | Web | 13. července 2009 v 21:14 | Reagovat

Ahoj Marťo :),
zakončit děj otázkou? To se dělá? :D Jako ne, že bych to nedělala taky..:)
Musím se přiznat, že jsem si napřed musela přečíst poslední část předchozí kapitoly, abych byla v obraze. Čtu už tolik povídek - včetně těch svých -, že jsem z toho zmatená.
Páni, toho kluka mám hrozně ráda! Vůbec nevím proč, asi jak ho popisuješ. Černé vlasy a zelené oči (že jo? :D), to je nejlepší kombinace. Jiskřivě zelené oči, a nebo čokoládově hnědé. A vlasy (chtěla jsem napsat vlasy taky - ale s jiskřivě zelenými vlasy by vypadal trochu divně :D) hnědé nebo černé...
Jenom prostě nechápu, NEMŮŽU pochopit, jak se mohla Karin podívat na sklípkana a říct, že je "fakt nádherný" ? A jak si ho vůbec mohla ta dívka-jejíž-jméno-si-pořád-nemůžu-zapamatovat toho sklípkana koupit ??! Asi by mě taky trefil šlak :D:D
No nic, takže se těším, až bude další kapitola. Snažím se být také "věrný čtenář" :)
Mimochodem, jak to myslíš, že "nechápeš, jak některé kapitolu mohu vystihnout ta bezchybně", nebo "jak hezky tvořím věty oproti tobě.." Vždyť to vůbec není pravda! Mě se tvé psaní líbí víc než to mé! Jsi jedna z mála autorek, které znám, co podle mě doopravdy umí psát.
"Píšeš jako Rowlingová a zároveň taky ne" - mě tvé psaní zase velmi připomíná S. Meyerovou, nemůžu si pomoct. Já prostě pořád nemůžu přijít na to, jak to ta autorka - a ty - můžete tak rozvrhnout, že je to tak.. hezky čitelné a chytlavé :)
No, to je zas komentář :D:D
Měj se..

11 Helinwa Helinwa | Web | 14. července 2009 v 12:46 | Reagovat

(odpovídám na koment :D ) když spadla  z mostu, z výšky, tak na šutr (třeba) co já vím :D

12 capepeidy capepeidy | Web | 3. března 2010 v 23:00 | Reagovat

hm hlavne by ju mao osvietit s kym tam ide a este k tomu teraz mi v hlave vrta co chystaju ti profesori :) no ale dobre tak este musi byt kurz a nejaka ziarlivostna scena no nie???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama