5.kapitola → Pomsta je sladká...

26. května 2009 v 17:20 | Marťa |  Pomsta je sladká...
Tak nějak jsem si všechny údaje dala dohromady a doufám že se mi to bezchybně podařilo sepsat. Kdyby něco nezapadalo do sebe, tak mě prosím upozorněte. :)
Snažila jsem se, tak prosím co nejvíc komentářů! Pokud jsou tady nějací noví návštěvníci (možná), tak si přečtěte předchozí kapitoly. Jinak mám nové SB Aničku.

PS: V neděli jsem zrušila svůj starý blog. Možná byste si to nemysleli, ale je to zvláštní pocit. Než ten svůj budete mít někdy v plánu smazat, tak si to dobře promyslete.
Marťa


18. dubna, 8:08

Nádraží bylo úplně přelidněné. Všude spousta lidí, někteří obtěžkáni zavazadly, jiní jen s příručními taškami po svém boku. A všichni vypadali, že spěchají. Bylo směšné se na dívat jen tak z povzdálí.
Hned mi blesklo hlavou, že mu nejspíš šlo o to, vybrat takové místo, kde se v davu hlav ztratím, anebo alespoň si nikdo nevšimne něčeho podivného.
Pořádně jsem se nadechla do plic a vykročila k přístřešku, pod kterým se seskupili lidé čekající na vlak. Právě jeden přijížděl a s ohlušujícím zabrzděním zastavil po mém boku.
V davu jsem zahlédla několik podezřelých hlav a za každou z nich jsem si představovala jeho obličej. Jak jsem si vlastně představovala, že bude vypadat?
Když se mi odtud podařilo úspěšně vymotat, ucítila jsem vrnění v levé kapse. Naučeně jsem hmátla do kalhot a vytáhla zvonící telefon. Za tu dobu jsem se výborně naučila udržet své sebeovládán pevně na uzdě.
" Vidím, že jste tady," zavrněl potěšeně. Cítila jsem, jak mi zabrnělo ucho.
" Za to já vás nevidím," odsekla jsem frustrovaně. Teď jsem si byla na sto procent jistá, že mě sleduje, ať už je kdekoliv.
" Myslím, že to ani nebude potřeba," zvážil laciným tónem. Nejspíš mě prokoukl. " Jednoduše položte zálohu vedle automatu po vaší pravé ruce a pěkně pomalu. Když to splníte, budete moci odejít a já splním to, co jsem slíbil."
" Zálohu? Jak to myslíte, zálohu?!" vyštěkla jsem, ale přesně v té chvíli hovor přerušilo ostré zapípání. Položil to. Vztekle jsem hodila mobil zpátky do kabelky. Cítila jsem, jak se ve mně pomalu začínají probouzet sklony nepříčetnosti, které teď hodlaly vyplout na povrch.
Bylo na čase vymýšlet nový plán - vlastně, mohl si za to sám. Nebyla jsem natolik hloupá, abych se řídila jeho rozkazy a nechala se takhle bezohledně obrat o tisíc liber, které měly být ještě k tomu záloha! Co čekal, že mu vydám své celoživotní úspory?
Proklestila jsem si cestu z davu, který pomalu prořídl a zamířila do budovy naproti, plná naděje, vstříc něčemu, čím jsem si absolutně nebyla jistá… ale za zkoušku to stálo.


18.dubna, 8:09

" Tak co ses dozvěděl?" vybalil na mě Tom, když jsem se objevil v jeho kanceláři a tvářil se záhadně.
" Například to, že nebyl ženatý," řekl jsem a sledoval, jak mě Tom nevěřícně pozoruje. " Ta žena mi tvrdila, že to pouze rozhlašoval. Nikdy se doopravdy neoženil."
Tom se zamračeně zavrtěl na židli.
" To není možné. Ráno jsem ho prověřoval," ucedil a jednu ruku na klávesnici sevřel v pěst.
" Chceš mi naznačit, že byl ženatý?" přimhouřil jsem oči a založil si ruce na prsou.
" Ano, dvakrát ženatý, dvakrát rozvedený," potvrdil Tom a ukázal přímo k monitoru počítače. " Byly tam nějaké problémy ohledně jeho občanského průkazu, ale záznamy jsou podložené."
" Proč by nám ale lhala?" zeptal se Tom po chvilce mlčení, jakoby mi četl myšlenky.
" Možná chtěla odvést pozornost od jeho manželek," odpověděl jsem a dlouze se nad tím zamyslel. Jestli je možné, že by to byla pravda, byla to z její strany pěkná podpásovka. Má to něco společného s tím, že se na místě činu nenašly Marcusovy doklady? Muselo ji ale přeci napadnout, že si jeho jméno vyhledáme v počítači…
" To nezní špatně. V tom případě bychom měli prověřit obě jeho bývalé ženy."
" Dobře, postarej se o to. Já si zatím zajdu znova promluvit s Mokinsovou," řekl jsem vytočeně a vydal se ke dveřím.
" Bohužel ta před chvílí odešla."
" Třeba ji ještě stihnu," zadoufal jsem a vyběhl ze dveří. Nohy jsem měl ztěžklé chvilkovým sezením a zdálo se, že povzbuzující účinky kávy také začínají pomalu vyprchat, ale přinutil jsem se rychle střídat nohy.


18.dubna, 8:13

Vkročila jsem do spoře osvětlené místnosti - byla to spíš taková čekárna pro cestující. Okolní stěny i podlaha byla vydlážděna lesklou žulou, takže při kroku se místností rozlehlo nepříjemné klepnutí mých vysokých bot. Snažila jsem se našlapovat tiše, ale rychle. Po mé pravici se rozprostíral dlouhý dřevěný pult s velkou cedulkou Informace, za kterým seděla brýlatá žena. Prošla jsem okolo několika laviček a automatu na kávu a pokračovala dál až k chodbě rozdělující se na tři části. Celý areál musel být mnohem větší, než jsem se původně domnívala.
Zabočila jsem vpravo do uličky lemované květináčemi a nenápadně zrychlila krok. Spíš to vypadalo, jako když chodím na chůdách, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Času nebylo nazbyt.
Prosvištěla jsem přímo okolo výtahů a jedním okem kontrovala situaci. Bylo tu jen pár lidí; nějaká žena v černém kostýmku postávající líně u jednoho rohu, o kousek dál se ke mně přibližoval jeden manželský páreček středního věku s velkými zavazadly. Připadala jsem si tu jako na letišti.
Dlouho jsem se nezdržovala a pokračovala dál potemnělou chodbou. Míjela jsem několik dveří pro personál, odkud se občas vynořil nějaký ten zaměstnanec, ale jinak se zdálo, že i tato budova má dosud neprozkoumaná zákoutí.
Konečně jsem zahlédla dveře WC, odkud právě vycházely dvě starší dámy s kabelkami. Nevypadalo to, že by si mě všimly.
S úlevou jsem zapadla dovnitř a ujistila se, že jsem osamocena. Zcela obezřetně jsem se zavřela do jedné z kabinek. Vytáhla jsem balíček, položila ho na sklopené záchodové prkýnko a pěkně pomalu ho otevřela.
Na červené sametové podložce ležela stříbrná pistole; přesně na místě, na které jsem ji uložila, když jsem si ji prve pořídila. Nosila jsem ji u sebe už dlouho jen tak pro případ všeho, ale ještě nikdy ji nepoužila. Ale teď jsem věděla, že nadešel její čas.
Se svým vestavěným tlumičem výstřelu jsem byla připravena na nemožné. Aspoň jsem v to doufala.
Zrovna když jsem si svou největší cennost zastrčila bezpečně do kapsy a vyšla z kabinky, znova se ozval můj mobil. S nepříjemným pocitem v žaludku jsem ho vytáhla a zamračeně si ho přiložila k uchu. Na displeji svítilo neznámé číslo.

(18.dubna, 8:23)
" Haló?" ozvalo se. Překvapeně jsem se napřímila a nevšímala si svého znepokojeného odrazu v zrcadle.
" Madam Mokinsová? Jste to vy?" vyjekla jsem napůl a napůl se zajíkla.
" Ano. Omlouvám se, jestli ruším, ale mám pro vás jisté zprávy. Napadlo mě, že by vás to mohlo zajímat," dodala hlasem, který mě uspokojil.
" Ne, vůbec nerušíte," ujistila jsem ji honem a usmála se. " Předpokládám, že jsou dobré."
" Řekla bych, že přímo výtečné. Všechno jde podle plánu. Dokonce to vypadá, že mi na to skočili."
" To je skvělé. Děkuji vám mnohokrát, že jste zavolala," přitakala jsem a srdce mi poskočilo.
" S radostí. Snad se brzy spojíme. Tak zatím nashledanou."
" Nashledanou."
Ukryla jsem mobil hluboko do nitra kabelky a přesně v tu chvíli jako by ze mě všechny provazy spadly. Málem jsem vykřikla, ale na poslední chvíli jsem se zarazila. Teď, když bylo všechno v suchu jako by se mi dobily baterie. Mé odhodlání vyvrcholilo v nejvyšší možný stupeň.
Naposledy jsem překontrolovala zbraň, zastrčila ji do postranní kapsy kabátu a natáhla si kožené rukavice. Se sebevědomým výrazem ve tváři jsem potichu vyklouzla z dámských toalet a vydala se zpátky tou samou chodbou k výtahům. Ruce jsem nechávala po celou dobu ukryté v kapsách.
U vedlejšího rohu naproti výtahům jsem se zastavila a nenápadně se rozhlédla kolem. Právě mě míjel jeden starší muž s batohem na zádech a mířil na druhý konec budovy. U druhého rohu stála tatáž žena jako před tím a prohlížela si časopis. A kolem květináče právě procházeli čtyři studenti. Stále jsem zůstávala ve střehu.

(18.dubna, 8:30)
Když pak po pár minutách s tichým skřípnutím připlul jeden z výtahů, váhala jsem, jestli mám nebo nemám nastoupit dovnitř. Nakonec jsem to udělala, dovnitř spolu se mnou vešel nějaký fousatý muž. Přesně v tom okamžiku jsem jen o vlásek unikla jedněm mužským pátravým očím. Už jsem je jednou viděla, ale nemohla jsem si vybavit kde. Byly pátravé a chtivé, přesně takové, jaké jsem si pamatovala. Určitě to je on.. Odkud ho jenom znám?
A pak si mě jeho oči natrvalo našly. Šok projel celým mým tělem, jako zásah elektrického proudu. V tom se stalo hned několik věcí najednou: dovnitř nastoupila stará důchodkyně, kufr se jí zasekl ve výtahové šachtě a za žádnou cenu odtud nemohla kolečko vyprostit. Mezitím jsem spatřila černou šmouhu, stále se přibližující k nám, teď už naplno utíkala. Dveře výtahu se ne a ne zavřít. Stará žena zaklela. Přiskočila jsem k ní, popadla ucho kufru a s vypětím velkého úsilí jsem zatáhla. Kolečko vyjelo z díry a než kdokoliv jiný mohl nastoupit, dveře se zacvakly. Poslední, co jsem spatřila byly napřáhnuté ruce a rozzuřený obličej. Něco jedovatého vykřikl, ale už jsem ho neslyšela.
Výtah se rozjel a já se s hlasitým oddychnutím opřela o stěnu kabiny. Důchodkyně se ke mně naklonila a já ucítila směs potu a laciné voňavky. Musela jsem se hodně ovládat, abych na ni nevyštěkla. Až teď jsem si vzpomněla na rukavice a rychle skryla ruce do kapes.
" Mnohokrát děkuji za ten kufr," řekla a ukázala mi svou sadu umělých zubů. Naštěstí si ona ani nikdo jiný ničeho nevšimli. Věnovala jsem jí jeden napůl souhlasný a napůl nabubřelý pohled a dál se tím nezaobírala. Z toho smradu mi bylo na zvracení.
Výtah zastavil v dalším patře a vystoupilo několik lidí včetně důchodkyně. Urgentně jsem začala mačkat tlačítko nahoru a konečně se odvážila se zhluboka nadechnout. Ještě než se výtah zavřel, měla jsem pocit, jakobych slyšela dusot botů na schodišti. Jak rychle se tam stihnu dostat?




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kytty Kytty | 27. května 2009 v 21:02 | Reagovat

Iiiiha, to je vzrušujúce, napínavé, čítala som to so zatajeným dychom! Perfektné, až teraz som zistila, že mám rada krimi! Fantastické... Má to takú správnu akčnú atmosféru... Kto je ten chlap? Nemôžem sa dočkať pokračovania! Budeš sa snažiť pridať ho čo najskôr? Prosííím! Ďakujem =)

2 Marťa Marťa | Web | 28. května 2009 v 14:50 | Reagovat

budu se snažit něco sepsat o víkendu, ale nevím. :)

3 Werika Werika | Web | 28. května 2009 v 20:07 | Reagovat

Dokonale jsi mě napjala! Fakticky mě to moc baví, a to krimi a detektivky nijak zvlášť nemusím (nic proti :) Z nějakého důvodu doufám, že tu ženu nechytnou, protože mi je celkem sympatická :-)

4 MisS.T3rinQa*-tvoje SBnko =*=*<3 MisS.T3rinQa*-tvoje SBnko =*=*<3 | Web | 28. května 2009 v 21:02 | Reagovat

=)

5 Bary-SB Bary-SB | Web | 30. května 2009 v 22:01 | Reagovat

Ahojda Sbčko :)Tak koukám, že se tady nic neděje.....já mam ale asi co říkat co?

6 Kikina Kikina | E-mail | Web | 31. května 2009 v 15:44 | Reagovat

Je to docela zajímavé, ještě jsem nikoho neviděla psát ve formě deníkového zápisu. Moc pěkná kapitolka :-)

7 ginnouš ginnouš | Web | 31. května 2009 v 16:15 | Reagovat

:0)

8 helix helix | E-mail | Web | 8. června 2009 v 22:32 | Reagovat

Moc pěkná kapitola. Je to.. zajímavé. Nemám čas číst si předchozí kapitoly, ale pochopila jsem správně, že ta, co ji vyslýchali, nebyla pravá paní Mokinsová? No jo, mám v tom trochu hokej. Ale nemám čas číst si předchozí kapitoly a jsem unavená..
Těším se na další kapitolu :)

9 prudent.wolf prudent.wolf | 21. června 2009 v 20:00 | Reagovat

Pridaj sa aj ty. Napíšme spoločnú poviedku na  www.pismespolupoviedku.blog.cz
sorry za reklamu

10 Miselle Miselle | Web | 2. července 2009 v 9:44 | Reagovat

Velmi dopbře sepsané, jediné, co bych ti vytkla, je možná zbytečně rychlé tempo. Ano, povídka potom rychle ubíhá, ale najednou je konec a ony emoce- napětí a srach těch postav... je to pryč. Možná by neškodilo to trochu natáhnout (ne z toho udělat nekonečný román), nebylo by špatné udělat nějaké "náhledy", např. proč z toho p. Mokinsková profituje... pokud to ale máš v další kapitole, ani nemuknu :-)

Není co vytknout, možná- naprostá drobnost- nebylo by přirozenější použít česká jména.... Prostě, mě osobně (a asi nejsem sama) mi anglická jména do díla české spisovatelky (předpokládám, že jsi Češka) nepatří... Podle toho taky upravit názvy ulic apod... Toto totiž ve mě vyvolává pocit pouhého "překladu"...

Jinak, doufám, že brzy tu bude další díl... A já si ho přečtu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama