15. Kapitola→ Jednou a dost

14. dubna 2009 v 19:35 | Marťa |  Jednou a dost
Po více jak měsíci jsem se na to vrhla a něco se sebe vyždímala. Je krátší, ale aspoň se budete těšit na další. Doufám :D.
Zítra jedu na soustedění (s atletikou) a vrátím se až v neděli, ale nebojte, já to nějak doženu. Vzhledem k tomu, jak dlouho budu bez počítače snad načerpám dost "energie" na další povídky. Tak se tu zatím mějte a..
... hezké čtení ↓

POZVÁNÍ


Zbytek vyučování uběhl hodně rychle, na poslední hodině jsem už nedočkavě vykukovala z okna. Bylo nádherně, asi nejtepleji za poslední tři týdny, což bylo velké plus nejen proto, že jsme se chtěly s Karin zdržet ve městě a poohlédnout se po nějakých plesových šatech.
Na obědě bylo jako obvykle, hodně lidí, neustálý chaos. Seděly jsme poklidně u stolu s Lindou a Lucy v oblíbeném rožku místnosti, kde oknem pronikaly teplé podzimní paprsky. Všichni zářili dobrou náladou: já proto, že jsem ho zase dnes mohla vidět (a nedokázal mě rozladit ani Marek, který byl pořád naštvaný), Karin proto, že se těšila na nákupy, Lucy, protože se jí konečně v okultismu povedlo pozvednout půl kilové závaží a Linda, ta byla prostě ráda za hezké počasí.


Když jsme všechny pojedly, rozloučily jsme se s Lindou a Lucy, které spěchaly domů a poklidně sjely výtahem dolů (už jsem si začínala na obrácený žaludek zvykat) a dole se převlekly ze stejnokrojů.
Jakmile jsme vyšly ze školy ven, rozvířil mi chladivý větřík vlasy a prostoupilo mnou teplo až ke kořínkům hlavy, bylo to příjemné. Zabočily jsme jako obvykle k parku a už skoro viděly rýsující se budovy obchodů, když se Karin prudce zarazila a plácla se do čela; zapomněla ve skříňce peníze a musela se vrátit.
Sedla jsem si tedy na blízkou lavičku, zavřela slastně oči a vychutnávala si ten vzácný klid, teplo a sluníčko. Později jsem uslyšela nějaké hlasy a vzhlédla; nejdřív mě napadlo, že to je jen tlupa druháků, ale jak se přibližovali, jeden z nich na mě zavolal jménem. Strnula jsem, když jsem si uvědomila, že ten hlas znám.

JO, byl to on. Měla jsem pocit, že rudnu i na patách, zvlášť když na mě zíralo asi dalších šest párů očí.
" Hmm, pěkná kočka!" ozval se některý z nich. Snažila jsem se vypadat navenek normálně, i když uvnitř to ve mně vřelo. Nemohla jsem popřít, že mě jejich poznámka nepotěšila, jen jsem se modlila, aby už mi všichni radši dali pokoj.
Dokonce to vypadalo, že mě v duchu poslechli, na chvíli se na pár metrů vzdálili a pak s krátkým "zdar" odešli pryč. Všimla jsem si, jak se pořád otáčejí a házejí posměšné poznámky. Ať byly jakékoliv, už jsem je nevnímala. Ucítila jsem totiž, jak se ke mně přiblížil a v tu chvíli mi do svalů začala proudit kyselina mléčná, rozlezla se do každičkého záhybu, šlachy, buňky a všechno mi ztuhlo jako beton. Měla jsem pocit, že to samé se děje i s mým mozkem. Pod neznámým vlivem jakoby omámení jsem zamumlala:
" Ahoj."
" Co tady děláš, tak sama?" zeptal se místo pozdravu mile. Jakoby ho to opravdu zajímalo.
" Já? No, právě čekám na Karin, zapomněla si něco ve škole," řekla jsem. No prostě trapas.
V jednu chvíli jsem zvažovala, jestli se mám nebo nemám zmínit o plesových šatech, ale nakonec to můj jediný pud sebezáchovy v hlavě rázně zamítl. Svou šanci už jsem prošvihla, a tak nemusel vědět, že jdu s někým jiným. Bože…
" Aha," odpověděl na to a usmál se. Odvážila jsem se na něj podívat přímo a sama sobě se divila, že se vůbec dokážu usmát. Ale šlo to, teď, když jsme byli úplně sami. " Dneska jsem tě viděl na chodbě."
" Jo, já taky," přitakala jsem a když si vzpomněla na Marka, stáhla jsem ocas. " Ale na obědě jsem tě ale neviděla, vůbec nechodíváš?" Lepší otázka mě nenapadla.
" Jen když máme odpolední," usmál se a vypadalo to, že nad tím uvažuje. Podívala jsem se jinam a spatřila Karin, vypadalo to, že se naschvál loudá. Taky si toho všiml.
" Neměla bys třeba někdy po škole čas?" navrhl pak z nenadání. Pocítila jsem nával smíšených pocitů v těle, ale má odpověď byla jasná.
" To by šlo. Třeba příští týden?"
" Fajn," kývl a trochu znervózněl, když zpozoroval Karin, jak postává dvacet metrů od nás u keře a předstírá, že píše SMS na mobilu.
" Tak co třeba přespříští v pondělí? Ve tři před školou?"
Kývla jsem na souhlas. Rozloučil se jedním krátkým úsměvem a pak najednou odešel.
Zůstala jsem stát jako politá ledovou vodou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jdu s ním na rande!


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bary-SB Bary-SB | Web | 14. dubna 2009 v 20:07 | Reagovat

Jéééé už ti neblbne blog co? ...Máš u mě diplomek

2 sandy sandy | Web | 14. dubna 2009 v 20:59 | Reagovat

no kratka, ale pekna :-)a aj som si myslela, ze ked tam bude sama sediet, on pride za nou XDDD a konecne s nim ide na rande! XD tesiiiim sa na pokracovanie :))

3 Bary-SB Bary-SB | Web | 14. dubna 2009 v 22:07 | Reagovat

Jéééééé na tuhle povídku njsem se zaměřila a konečně jsem se dočkala další kapitolky. Je moc hezká a já pevně doufám, že se ti dva dají brzy dohromady:)

4 Nessy Nessy | Web | 15. dubna 2009 v 19:54 | Reagovat

ajoj co by si chcela na diplom za spriatelnie napis prosim na blog viem ze je to asi neskoro ale lepsie ako nikdy

5 Leila Leila | Web | 16. dubna 2009 v 15:24 | Reagovat

krásny dessing:)

6 Laur3n YOur loving SB Laur3n YOur loving SB | Web | 17. dubna 2009 v 17:49 | Reagovat

ahojkyy!Prosím stav sa na mojom blogu,je tam odkaz na súťaž SONB je to hneď na začiatku:))
víš moc to pre mňa znamená,a bola by som rada keby si klikla na Laur3N....moc díky!aj ja na teba kliknem keď budeš potrebovať!!:)

7 Nessy Nessy | Web | 17. dubna 2009 v 21:10 | Reagovat

waw tak toto si musim precitat uplne od zaciatku

8 Estelle De Toffi Estelle De Toffi | Web | 18. dubna 2009 v 17:10 | Reagovat

V tom příběhu je kus obyčejnosti (já to nemyslím jako kritiku), ale i tak ti to psaní muselo dát práci. Budu se snažit nepropásnout další díl. Jsem zvědavá, jak tvá povídka bude pokračovat.

9 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 19. dubna 2009 v 18:43 | Reagovat

Bože xD xD xD Já tyhle trapasy fakt miluju xD xD xD JInak moc pěkná kapča. Už jsem se myslela, že se jí nedožiju xD xD xD

10 helix helix | Web | 24. dubna 2009 v 23:50 | Reagovat

Krásná kapitola. Nemůžu se ubránit tomu, aby mi to pořád připomínalo verze příběhů; příběh paní Meyerové nebo můj vlastní. Těším se, co napíšeš dál.
A omlouvám se za stručnost mých komentářů..

11 helix helix | Web | 25. dubna 2009 v 12:44 | Reagovat

Tím jsem myslela ten konec, samozřejmě..

12 Kytty Kytty | 30. dubna 2009 v 21:21 | Reagovat

Ahoj, tvoja poviedka ma neskutočne zaujala, píšeš veľmi kvalitne a pútavo, veľmi sa mi to páči. Dúfam, že rýchlo dostaneš nejakú inšpiráciu a niečo pridáš. Skvelé! =)

13 FReedoM FReedoM | Web | 1. května 2009 v 22:02 | Reagovat

Nemám slov moja :D Bobma! Waw, dokonlá poviedka :D No prečítala som ju na dva razy a som ohúrená... A ten chalan... Akurát na takých letím :D Jednoducho užasná poviedka, ktorá ma upútala hneď na začiatku. Je to Fantasy, (to je plus), je tam baba a nejaký hošánek (románik), je tam mágia (čo iné), tak NO COMENT! Skvele sa to číta a mám pocit, že sa tam onedlho udeje aj nejaké to dobrodružstvo čo? :D Fakt píšeš skvele :)

14 Alain Alain | Web | 2. května 2009 v 15:48 | Reagovat

Hezká kapitolka,jen tak dál:-)Už se těším na další ;-)

15 MiHaRu MiHaRu | Web | 26. května 2009 v 11:36 | Reagovat

fakt super těším se na pokráčko!!!!

16 Kikina Kikina | E-mail | Web | 28. května 2009 v 19:20 | Reagovat

Já tu kapču četla dřív, ale nestihla jsem sem dát komentík. Mooooooooocinky pěkný. Těším se na pokráčko. Konečně s ním půjde na rande...xDxDxD

17 capepeidy capepeidy | Web | 3. března 2010 v 22:51 | Reagovat

sice s nim ide na rande ale nepozna jeho meno to je mile:D KArin je jaka vtipna :D toto ne no idem citat dalej :) som prilis nadsena na to aby som komentovala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama