3. Kapitola

29. března 2009 v 19:38 | Marťa |  Pomsta je sladká...
Po devíti dnech se mi konečně podařilo sepsat pokračování. Sama bych nečekala, že bude až tak obtížné udělat všechno tak, aby to dávalo smysl. Kdybyste náhodou našli nějakou chybu, tak mě prosím upozorněte :)
Jinak Brána, Útěk z vězení a Jednou a dost se odkládá na dobu neurčitou.
Ke kapitole; je dost dlouhá a plná nových informací, takže doporučuju přečíst si to, až budete mít náladu a čas. Dala jsem si s tím fakt hodně práce a budu štastná za každý komentář :)
Příjemné čtení...



17. dubna, 9:47

Když jsme dojeli na místo, začaly se z nebe spouštět drobné dešťové kapky. To mé náladě moc nepřidalo, od rána jsem nebyl v ideálním rozpoložení a navíc hnusné počasí jsem nenáviděl. Ale co se dalo dělat, pracovat se musí za každých podmínek.

Vstoupili jsme do silně zakouřeného baru a rozhlédli jsme se kolem. Kromě dvou zákazníků tu bylo pusto prázdno vzhledem k časným ranním hodinám. Zamířili jsme přímo k baru, za kterým stál fousatý muž a skládal vyleštěné sklenice na sebe do úhledné pyramidy.
" Dobrý den. Kriminální policie," představil jsem se. " Můžeme vám položit pár otázek?"
" Samozřejmě," opověděl barman udiveně a pohnul svým tmavým knírkem. Zanechal práce a zavedl nás k prázdnému stolu u okna.
" Jak vám mohu pomoci?"
" Neviděl jste tu v pátek večer tuhle dívku?" zeptal se ihned Tom a položil na stůl před něj její fotografii.
" Ne," zamračil se barman, když si prohlížel její obličej. " Chodívá tu často, ale tento pátek tu nebyla. Co se s ní stalo?"
" Včera ráno se za městem našlo její mrtvé tělo," vysvětlil Tom. " Podle všeho byla zavražděna."
" To je mi líto."
" Jak často sem asi tak chodívala?" zajímal jsem se a zkoumavě si ho prohlížel.
" Tak jednou nebo dvakrát do týdne, ale většinou si nic nedávala, takže jsem si jí ani moc nevšímal."
" Říkáte, že celý večer vůbec nic nepila?" udivil jsem se. Barman suše přikývl. To bylo divné, i když jsem vzal v potaz, že ještě nebyla plnoletá.
" Chodívala tu sama?"
" To ne, většinou jsem jí vídával, jak tu sedí s nějakým chlápkem. Připadal mi dost divný, ale myslím že ti dva si dokonale rozuměli."
Rozuměli? Měli snad spolu něco, o čem její matka neměla potuchy?
" Neznáte náhodou jeho jméno?"
" Bohužel, na to si nematuju. Víte kolik lidí tu za den projde?" zavrtěl hlavou. V tom okamžiku Tom sáhl po svém zvonícím telefonu a zamračeně si ho přiložil k uchu.
" To chápu. Ale přece, kdybyste si na něco vzpomněl, ozvěte se," obrátil jsem se mezitím k barmanovi a věnoval mu kartičku s kontaktem. Když po chvilce Tom položil telefon, skepticky se na mě podíval a řekl:
" V Don forest se našla další mrtvola."


17. dubna, 12:35

Tmavomodrý džíp si proklestil cestu lesním porostem po štěrkovité cestě. Dorazil k černému jezeru, ukrytému v hloubi lesa.

" Ideální skrýš," podotkl Tom, když jsme vystoupili z auta a pěšky přispěchali k jezeru. Část mělčiny již byla obklíčena.
Vklouzli jsme do prostoru, kde ležela další mrtvola; tentokrát mrtvola muže. Zastavili jsme se přímo před jeho bezvládným tělem. Vypadalo o dost ošklivěji než u té mladé dívky.
" Utrpěl velmi podobná zranění jako ta dívka; několik tržných ran v obličeji a na hrudi a navíc ještě pořádnou ránu do hlavy," informoval jsem Toma po pár minutách prohlížení.
Ukázal jsem na prasklou lebeční kost a fialovou podélnou rýhu. Vrah mu uštědřil ránu do hlavy pravděpodobně železnou tyčí nebo jiným kovovým nástrojem. Litoval jsem toho chudáka nebožtíka, ta rána musela být smrtelná. Ale to potvrdí až odborný rozbor.
" Myslíš, že ty dva případy spolu souvisejí?" opáčil Tom.
" Myslím si že ano," řekl jsem, ale stoprocentně jistý jsem si nebyl. Z jedné odpovědi tak vyvstalo několik dalších otázek.
" Kromě těla se nic nenašlo?" obrátil jsem se k jednomu procházejícímu policajtovi.

" Ale ano, potápěči našli ještě auto. Bylo v jezeře, jen několik metrů od těla. Motor byl nastartovaný. Taky jsme prověřili poznávací značku. Byla psaná na Marcuse Coopera."
Obrátil jsem oči za sebe, kde stála červená dodávka; teď z ní zbyl jen vrak plný odkapávající vody.

" Tak tohle určitě není náhoda. Jestliže se tělo našlo jinde, musel mu někdo do vody pomoct. Okýnka jsou zatažená, takže by nevyplaval. Vrah chtěl jednoduše zahladit stopy, tak nechal auto vjet do vody," přemýšlel jsem nahlas a sledoval, jak jeden z potápěčů vylézá z vody.
" Pojďme," zavelil jsem, jakmile mrtvolu překryli černou plachtou a naložili. Tom se ještě chvíli zdržel. Nechal jsem ho, měl jsem pocit, že ho to trochu vzalo. Přirozeně. Dvě vraždy za jeden víkend, to je trochu moc.
" Podívej, co jsem našel."
Překvapeně jsem se otočil. V rukavicích třímal malou stříbrnou věc.
" Jestli se nepletu, tak je to podobná sponka, co mi ukazoval Charlie…"


17. dubna, 20:32

Jakmile se schýlilo k půl deváté, budova se postupně začínala vylidňovat. Pro mě tato večerní hodina znamenala příhodnou dobu k nerušenému uvažování, a tak jsem toho patřičně využil a zavřel se do hloubi své potemnělé kanceláře. Snažil jsem se vstřebat náhlý nával informací za poslední dva dny a zpracovat je do takové míry, aby dávaly smysl.

Prošel jsem si to všechno pěkně popořadě.
Sedmnáctiletá dívka, s životem teprve před sebou, zemřela násilnou smrtí… Během své existence stihla pravidelně navštěvovat bar, brala drogy, byla anorektička a navíc se přátelila s člověkem, se kterým by se její málokterá vrstevnice hodila do řeči.
A přesto všechno se našlo druhé tělo, tělo muže středního věku. Byl Marcus v onu osudnou noc v baru? Má tento případ opravdu určitou spojitost? A kdo byl ten muž, se kterým trávila večery? Marcus? Někdo jiný?
Nebo byli oba jen v nepravý čas na nepravém místě?
Zahleděl jsem se z okna, do věčně živého nitra města plného aut, světel a vysokých budov, a tak nějak v hloubi duše jsem cítil, že to nemůže být náhoda. Ač jsem se bránil svým představám, připadalo mi to jako začarovaný kruh. Ale to už bohužel (nebo bohudík) k mé profesi prostě patří.
Jestliže se však Laura s Marcusem neznali, jak je možné, že oba zemřeli v tutéž noc? Měli teda spolu něco? A… nehraje v tom roli ještě někdo třetí?


18.dubna, 7:14

Probudil jsem se v nečekaně nepohodlné poloze, s hlavou zkřiveně položenou na pracovním stole a s pažemi svěšenými podél křesla.

Otráveně jsem vstal a protáhl se, v zádech jsem pocítil pomyslný dotek špendlíku. Skrz napolo zatažené žaluzie již prosvítalo sluneční světlo. Ulekl jsem se; už muselo být nejmíň sedm hodin a všichni už určitě byli na nohou. I přes pravidelné bolestivé impulsy do zad jsem se dobelhal ke dveřím a vyšel na frekventovanou chodbu.
" Petere!"
Tom přicházel z druhého konce chodby, na rozdíl ode mě vypadal odpočinutě; žádné faldy v obličeji, žádné nafialovělé kruhy pod očima.
" Třikrát jsem ti volal," poznamenal energicky. " Ale pak mi došlo, že jsi tady byl přes noc, takže jsem se do toho pustil sám," prohlásil okamžitě, aniž by mě nechal promluvit.
Jedny z Tomových skvělých vlastností jsou pohotovost a jeho schopnost předvídat určité věci dopředu. Možná to byl také důvod, proč jsem si ho vzal k sobě.
" Díky, máš pravdu," souhlasil jsem unaveně, ale vděčně zároveň. " No a, přišel jsi na něco?"
" Znovu jsem se stavil za Charliem. Oficiálně potvrdil, že Marcus Cooper byl zavražděn těžkým kovovým předmětem."
Přikývl jsem. Žádná novinka.
" Dále jsem zjistil, že pracoval jako dělník ve firmě Terravit. A také jsem se byl podívat na to auto, co našli v jezeře."
" A?"
" Žádné stopy," odpověděl Tom trochu sklesle, ale vzápětí zase nasadil vyrovnanou tvář. " Jinak co se týče jeho osobního života, byl dvakrát ženatý, ale neměl žádné děti. Jeho matka už na tebe čeká," poznamenal koženě.
" Dobře. Ještě jednou prosím prověř tu firmu, kde pracoval," řekl jsem a tiše si povzdychl.
" Fajn," přitakal ochotně Tom, otočil se a byl pryč.
Vydal jsem se ještě dolů do suterénu pro malou ranní vzpruhu ve formě kávy a poté si to namířil zpátky nahoru, v o dost čilejším stavu.
Nemohl jsem se dočkat, až tento den skončí a já si dám v klidu teplou sprchu. Svou práci mám bezpochyby rád, je to jedna z hlavních náplní mého života, ale až po dobrém jídle a teplé posteli. O ostatním bych se raději nezmiňoval…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ThE-NissQa ThE-NissQa | Web | 29. března 2009 v 20:46 | Reagovat

Wo upe užasnej blog :-*

2 Werika Werika | Web | 30. března 2009 v 18:55 | Reagovat

Super, jako vždycky ;) Jinak už nevím, o dodat :)

3 LaLine* LaLine* | Web | 31. března 2009 v 12:22 | Reagovat

Teď jsem tu jen na skok, ale až budu mít čas, tak si to určitě přečtu.. :)

4 Laur3n your lovinG sB Laur3n your lovinG sB | Web | 1. dubna 2009 v 15:26 | Reagovat

:)ahojky,ja vm on vyzera total cool.xDale vsak tho je s naruta tak vis jaqoo.xD

5 Dada Dada | Web | 1. dubna 2009 v 16:12 | Reagovat

jeej to je super teším sa na pokračko :P

6 Nessy Nessy | Web | 2. dubna 2009 v 11:32 | Reagovat

waw skvele tesim na pokracovanie :)

7 Ayleen Cullen Ayleen Cullen | Web | 2. dubna 2009 v 18:38 | Reagovat

no čo dodať....perfekt....

8 Dada Dada | Web | 4. dubna 2009 v 15:07 | Reagovat

ozaj ma napadlo, že som ti ani nespravila diplom za spriatelenie čo chceš naň???

9 helix helix | E-mail | Web | 5. dubna 2009 v 10:26 | Reagovat

Ahoj :),

říkáš náladu a čas? Čas by snad byl, nálada ale není nic moc. Přesto jsem ale nemohla odolat a musela jsem si to přečíst. ;)

Páni, píšeš tak jinak a zároveň tak stejně, jako já! Někdy mě napadají slova, která bych použila do textu uplně stejně, a jindy mě zase překvapíš svojí velkou slovní zásobou. Máš tam pár chyb, ale rozhodně méně než já. Máš to strašně pěkně propracované, narozdíl ode mě, když já tam naházím nějaká slova a neobtěžuji se to po sobě pozorněji číst ;).

A co se týče obsahu kapitoly, je to velmi napínavé. Líbí se mi, že třeba rozhovor s barmanem tolik rozvíjíš; já bych tam napsala třeba "Barman neřekl nic, co by stálo za to, abych si to musel pamatovat" a nechala bych to být, ale ano, takhle je to mnohem lepší, líp se to čte. Těším se, jak se bude příběh vyvíjet dál ;).

A k mé jednorázovce "Nenávidím ho".. ano, vypadá dobře, na to, že jsem ji psala před rokem, ale bude to tím, že jsem ji den předtím, než jsi ji okomentovala, opravila do čitelnějšího stavu :D. Já teď provádím potřebnou rekonstrukci svých povídek.. když se mi teda chce :D

Měj se..

10 Marťa - autorka blogu Marťa - autorka blogu | Web | 5. dubna 2009 v 13:02 | Reagovat

helix: já vím, chyby tam určitě jsou, ale asi si je už neuvědomuju.. všechny ty čárky a tak... :P no jinak díky za pochvalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama