1.Kapitola

14. března 2009 v 21:36 | Marťa, 2009 |  Pomsta je sladká...
Změna plánu, budu to muset rozdělit do několika kapitol. Nějak jsem zjistila, že mi to vychází asi na deset A4 a to by se asi nikomu nechtělo číst...
Prozatím přidávám první, je to spíš takový prolog na začátek. Jedná se většinou o myšlenky vraha, který se připravuje na svou oběť. Snad se vám to bude líbit.
Podle komentářů uvidím, co dál :)
Příjemné čtení...


Pomsta je sladká...

Zaslouží si smrt… Všechno pokazila; všechno, co mi kdysi bývalo milé. Ale teď už ne, teď je to jinak. Nechci ho v životě vidět, ubožáka. Co k němu vlastně cítím?
Přátelství?
Minulost. Nikdy jsme si vzájemně nerozuměli. Ani jeden z nás k tomu neměl potřebné vlohy. Dodnes nechápu, jak jsem si ho vůbec mohla vzít.
Lásku?
Minulost. Bejvávalo... na začátku. Vzpomínám si na první rande.. Večeře při svíčkách, čerstvé růže, uvolňující hudba, příjemná atmosféra??… Už tehdy se choval jako pitomec, ale já byla slepá.
Nenávist?
Správně, to je to slovo, to je přítomnost. Nenávist, za kterou se musím pomstít. Lidé musí pykat za své hříchy, kterých se dopustili. A ona, ona musí zemřít.

Co je to vlastně smrt? Možná to je vysvobození, útěcha pro zmařenou a pošpiněnou duši. Ale lidé se jí bojí.
Myslím si, že smrt nebolí. Bolí pouze to, co jsme vykonali na této Zemi. Bolí poslední minuta života. Smrt přichází s konečným výdechem … a všechna pouta, která nás svazovala po celý náš život se uvolní..
Každý jednou zemřeme...

Vstala jsem. Bylo na čase konat, ne jen smýšlet.
Přichystáno je všechno dopředu, žádné zdržování. Pokud půjde všechno podle plánu, udělám to ještě dnes večer.
Noc byla tmavá, hororově černá a posetá hvězdami. Obloha měla krvavý nádech v podobě nachových červánků; toho jsem si všimla a to mě povzbudilo. Jakoby by příroda cítila, že se to stane. Teď stačilo jen vyčkávat, až se naskytne příhodná chvíle. Mezitím se mi vybavily vzpomínky na dnešní ráno…

Nespala jsem celou noc. Ve čtyři hodiny ráno přišel, ano. Stál ve dveřích a vypadal nadmíru spokojeně. Když mě v kuchyni spatřil potmě, zarazil se, ale nenacházel vhodná slova.

" Kdes byl?!" rozkřikla jsem se. Bylo mi jedno, jestli nás uslyší sousedi. Nezáleželo na tom.

" Byl jsem s chlapama na hokeji .. a trošku jsme se napili, znáš to," prohlásil věcně. Lhát uměl pravdu výborně, to ano.

" Tak napili, říkáš?" vyjela jsem na něj a sršely ze mě jiskry nepříčetnosti. " Až na to, že dnes - žádnej - hokej - nebyl!"

Měla jsem pravdu, nehrálo se. Odpoledne dávali ve zprávách, že se zápas odkládá kvůli příliš nepříznivému počasí, ale to on už byl pryč.
Z jeho výrazu jsem poznala, že jsem ho tímto dostala. To mě malinko uspokojilo. Odjakživa mě hřál pocit, že mám pravdu. Že jsem zvítězila.

" Tak kdes byl?!" dotírala jsem a sledovala, jak se připlížil k lednici a vytáhl si pivo. Neráčil se ani odpovědět.

" Byl jsi za ní, že jo?! Že je to tak?"
Nereagoval, ani se na mě očkem nepodíval. Ale já jsem dávno znala odpověď, věděla jsem víc, než si možná sám myslel. Tolik jsem doufala, že ho alespoň trochu zasáhne svědomí, že si uvědomí, co způsobil… Snažila jsem se z něj vyždímat ten pocit viny. Stačil by jediný pohled, jediné slovo. Ale k ničemu to nevedlo, byl neoblomný.

Nemělo smysl to dál protahovat. Stejně by jednou vypadl sám a nikdy bych si neodpustila, že jsem to neskoncovala já.
Popadla jsem jeho tašku, surově mu ji strčila do rukou a rozrazila dveře.
" Vypadni! Vypadni! A nevracej se!!!"

Poslechl. Bez výrazu ve tváři se došoural ke dveřím a statečně čelil přílivu oblečení, které jsem na něj bezhlavě házela. Naposledy se rozhlédl po bytě, jako by se snažil zapamatovat, jak to tu vypadá. Pak překročil práh a já práskla dveřmi.

Ještě jsem si stačila všimnout té staré ženské od naproti, jak stojí před svými dveřmi a mračí se. Bylo mi to fuk… ačkoliv… po tváři mi stékaly slzy hořkosti.

Zamrkala jsem. Nemělo cenu vzpomínat. Bylo na čase věnovat se plánu. Jediné, co by mě mělo zajímat je, kam se vlastně poděl, když jsem s ním vymetla. Doufala jsem, že nebude s . To by těžce zkomplikovalo situaci.
Obezřetně jsem vyčkávala a zaznamenávala každý, byť sebemenší pohyb. Trvalo to možná půl hodiny, ale nakonec se přeci jen objevila.
Jasně jsem rozpoznala její postavu. Byla vysoká a hubená, nesla se jako modelka. I když se víc přiblížila, neviděla jsem jí zpříma do obličeje, ale byla to ona.
Viděla jsem její ostře řezanou bradu a světlé vlasy svázané dozadu. No jistě, blondýna. Byl pošetilec, když si nechával její fotku v mobilu. Už jí zbývá jen pár minut života…
Jakmile se otočila zády ke mně, zaútočila jsem.
Ještě poslední pohled na temnou ulici… a hvězda zhasne...


========================================================================
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Werika Werika | Web | 15. března 2009 v 11:02 | Reagovat

Tebe nějak baví vraždy... :o)

Ale ne, to byl jenom blbý vtip... :oO

2 ThE-NissQa ThE-NissQa | Web | 15. března 2009 v 11:27 | Reagovat

WoW upe bombastictek dess važně nekecam:-)

3 sisi-rocklovepeace sisi-rocklovepeace | 15. března 2009 v 11:41 | Reagovat

wow krasny blog a dik za koment u mě:)

4 Dada Dada | Web | 15. března 2009 v 13:11 | Reagovat

super.... strašne sa mi to páči, hoci nezviknem čítať detektívky :D

5 Rossi ♥ Rossi ♥ | Web | 15. března 2009 v 13:45 | Reagovat

Jeeej mas moc pekny blog... Aj ja rada pisem, lenze blog mam novy, a este som tam tych poviedok vela nedala... Ale ty pises pekne, ako vidim :)

6 Hr@nolek Hr@nolek | Web | 15. března 2009 v 18:20 | Reagovat

Ahoj u mě na blogu je SONPovídka. Budu strašně ráda když se přihlásíš. Moc Díky

7 Hr@nolek Hr@nolek | Web | 15. března 2009 v 18:36 | Reagovat

Taky mě to napdalo s těma hlasama. Napadlo mě že by mohla bejt nějaká porota. MNo a stím uveřejňováním je mi to jedno bylo by pro mě výhodnější kdyby se mi to posílalo na mail, ale pokud chceš mohla bych tam dát odkaz. Prosím poraď jak by to mělo bejt s těma hlasama.

8 Hr@nolek Hr@nolek | Web | 15. března 2009 v 18:42 | Reagovat

Souhlasim je to spravedlivější s porotou. Jasně držim ti fleka na 100%.

9 helix helix | E-mail | Web | 15. března 2009 v 19:44 | Reagovat

Ahoj Marťo,

a co soutěžit s něčím starším? Třeba s povídkou "Pomsta je sladká" ? :)

10 helix helix | E-mail | Web | 15. března 2009 v 19:45 | Reagovat

Houby

11 helix helix | E-mail | Web | 15. března 2009 v 19:46 | Reagovat

Zmátl mě název povídky :D Myslela jsem "Budeš mě muset zabít" :D

12 helix helix | E-mail | Web | 15. března 2009 v 20:03 | Reagovat

Nemám ráda soutěže :) Budu raději ten porotce :)

13 helix helix | E-mail | Web | 15. března 2009 v 20:09 | Reagovat

K jednorázovce; je skvělá. Perfektní. Tak nějak doufám, že jsem tě na vraždění naladila já :D. Sebevědomí :D. Ale je to skvělé. Takže žárlivá přítelkyně? A...

Ještě mi není jasné, jak nepříznivé počasí ovlivňuje hokej. Nepříznivé.. představím si bouřku, blesky, hromy, vítr, déšť... a to je přeci pro hokej, který je uzavřený na stadionu, nejlepší, pokud je zima. Pro hokej je špatné teplo - ale to bych necharakterizovala slovem nepříznivé..

No, to je jedno :D Promiň, jsem jen praštěná fanynka hokeje :) Je to samozřejmě skvěle napsané. :) O hokej vůbec nejde.

Těším se dál..

14 Marťa - autorka blogu Marťa - autorka blogu | Web | 15. března 2009 v 20:18 | Reagovat

helix: díky za komentář, zase jsi mě dostala :D měl to být samozřejmě fotbal.. njn :D.. a není to jednorázovka :)

15 Luss Luss | Web | 15. března 2009 v 20:27 | Reagovat

Skvělé hezů bloček:-)))Asi te bidu otravovat ale moc moc potřebuju tvůj hlásek tady flames-of-love.blog.cz -sem tam jako Luss ani nevíš jak moc mi tím pomůžeš slibuju že ti to oplatím když budeš potřebovat:-))))Jěště jednou nezlob se a dík za hlas:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))Měj se pěkně super bloček :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

16 helix helix | E-mail | Web | 15. března 2009 v 20:33 | Reagovat

Jo, promin, jednorázovka ne, zase jsem přemýšlela o té druhé.. já bych neměla přemýšlet :). A hokeje jsem si všimla jen proto, že nedávno nám rozpustili led kvůli příliš teplému počasí. Takže mě to strašně štvalo a teď mě to praštilo do očí. Myslím, že to není nějak důležité. A neděkuj, že jsem si to přečetla. Spíš já děkuju, že jsi to napsala ;) Miluju detektivky :D

17 Monika Monika | Web | 18. března 2009 v 15:02 | Reagovat

moc pěkný design!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama