Útěk z vězení 2.kapitola

24. února 2009 v 17:00 | Marťa |  Útěk z vězení

Prosím o vaše názory!


Opět vykročila do noci. Bylo slyšet jen její přerývaný dech a občasné zavrzání větví stromů. Obezřetně se rozhlédla po ulici. Měla opět ten zvláštní pocit, že ji někdo pozoruje… Přitom na ulici nebylo jediné živáčka. Bezútěšně se vydala přes silnici. Neměla proč pospíchat, ale pro jistotu zrychlila krok. Přes noc se tu potulují bezdomovci, kteří by ji mohli ublížit…

Sotva tuhle myšlenku zahnala, ucítila prudké škubnutí v rameni. Někdo ji pevně chytil pod krkem a táhl pryč. Než stačila z úst vydrat jedinou hlásku, byla umlčena.

Neznámý ji zatáhl někam pryč, možná do temného dvora, kde by ho nikdo nemohl zahlédnout. Pak jí prudce mrštil o zem a vyrazil jí dech. Trvalo několik vteřin, než se dokázala znova nadechnout. Chtěla vykřiknout, ale byla v šoku. Cítila jen palčivou bolest v zápěstí, která se jí roznesla po celém těle jako jed…


" Jestli cekneš, jsi mrtvá, rozumíš?!" ozval se za ní chraplavý mužský hlas. Amanda se pomalu otočila na bok a promnula si zlomenou ruku.

" Co - co po mě chcete?" vyjekla a zadívala se do tmy, odkud vycházel jeho ostrý, štiplavý hlas. Měla pocit, že se odráží od okolních stěn domů širokou ozvěnou, přece ale ho slyšela jen ona. " Nemám žádné peníze!"

Neznámý ji nohou přitiskl k zemi. Ač měla hlavu značně skroucenou do nepřirozeného úhlu, dokázala rozpoznat jeho obličej. Ošklivý a zvrácený stejně jako jeho hlas. Počkat, toho už přece někde viděla. Ano, je to on, ten černovlasý muž, co ji pozoroval v bance! Kdyby to jen tušila…

" Nestojím o tvé peníze," uchechtl se a z jeho hlasu čišelo pohoršení a výsměch. S vyceněnými zuby jako vlk se k ní přiblížil, že se až skoro dotýkal její tváře. Ucítila pach alkoholu a cigaret, který se od něj linul.
" Tak - co, co po mě chcete?" vykoktala Amanda a snažila se vyhnout jeho ďábelským očím. Pokusila se vzepřít, ale držel ji příliš pevně. Neměla šanci. Do očí se jí nahrnuly slzy.

" Řekl jsem, abys sklapla!" zavrčel a uštědřil jí surovou ránu, která ji oslepila. Obličejem se jí roztékala horkost, pomalu prostupující až ke krku. Pak ji zvedl a poslední, co zaslechla, bylo bouchnutí kufru od auta.

***

Probudila se až několik hodin poté. Možná už bylo ráno, možná ne.
Když otevřela oči, ulekla se. Všude byla úplná tma, snad ještě větší než před tím venku. Jediný bídný paprsek světla se dovnitř dostal úzkou štěrbinou ve stropu. Kde to ale vlastně byla? V autě? Možná je zavřená v autě. Nebo snad.. proboha jen to ne..v rakvi?

Chtěla vykřiknout, ale zjistila, že má přes ústa převázaný roubík. Pokusila se ho strhnout, ale měla svázané ruce. Nemohla dělat vůbec nic.
Ačkoli ji bolel každý sval v těle, pomalu se posadila. Teď aspoň věděla, že v rakvi není. Kdyby aspoň věděla, kolik je hodin. Co mohla dělat? Jen tiše sedět a zoufat si…

" Jste v pořádku?"
Leknutím nadskočila. Někdo na ni promluvil! Nebo se jí to snad jen zdálo?
" Proboha!" vyjekla Amanda. Nějakým způsobem se jí podařilo povolit roubík přetažený přes tvář. V prvním okamžiku měla pocit, že je to hlas jejího trýznitele. Později si ale uvědomila, že se mýlí.

" Doufám, že jsem vás nevylekal," řekl opět muž. Jeho hlas byl hrubý, ale zněl mile.

" Kde to jsem?" vyhrkla Amanda místo odpovědi a pokusila se postavit, aby zahlédla místo, odkud vycházel ten hlas. Nohy se jí však podlomily a bezmocně sklouzla podél zdi k zemi.

" Sám nevím," odpověděl neznámý muž klidným hlasem, který Amandu rozčiloval. Seděla tu uvězněná, přivázaná na řetězech a on mluvil tak ledabyle. " Nejspíš někde ve sklepě."

" To jste mě uklidnil," sykla ironicky. Ale raději bude ve sklepě než v rakvi, kde se nedá dýchat, to je pravda. Jenže tady shnije, tedy pokud ji někdo nevysvobodí, což se zdá být nemožné.

Zaryla nehty do stěny. Bylo jí jedno, jestli jí to způsobí ještě větší bolest nebo ne… Zápěstí jí pulzovalo nesnesitelnou bolestí a teď když měla ruce pevně spoutané se jí dělaly mžitky před očima. Nedokázala jen tak sedět a nic nedělat, to bylo pro ni skoro nemožné.

" Nemáte žízeň?" zeptal se muž po chvilce ticha. " Mám tu trochu vody."
" Ano."
Z druhého konce sklepení se k ní dokutálela malá bandaska. Amanda se sklonila k zemi a ústy se jí podařilo odzátkovat ji. Dychtivě si nechala pár kapek spadnout do hrdla. Polovina vody sice vytekla na zem, ale aspoň trochu zahnala žízeň.

" Děkuju," hlesla a odkopla ji zpátky. " Jak často dostáváte jídlo?"

" Obyčejně jednou za den," prohlásil věcně. " Když se ale chováte slušně, dostanete sem tam i něco k snídani."

" To je skvělé, já už jsem si myslela, že tu umřeme hlady."

" Pokud si vás chtějí udržet, tak vás nenechají umřít," řekl a povzdechl si. Amanda zapřemýšlela.

" Proč jste tu vlastně vy?"

" Jsem lékař, vyrábím jim krevní transfuze."

" Ale jak?"

" Většinou sem někoho přivezou. Obvykle už bývá po smrti nebo je v bezvědomí. Když dostanu příkaz odebrat jim krev, udělám to. Tu pak ukládám do zkumavek nebo do speciálních balíčků. Někdy ji smíchávám dohromady. Podle toho, co mi pán nakáže."

" Bože můj," zašeptala Amanda a zakryla si ústa hrůzou. Když si jen představila, jak musí kuchat mrtvolu, nedej bože živého člověka! " Na co jim ale bude krev? Prodávají ji krevní bance?"

" Neprodávají. Slouží jim samým. Jsou to upíři," vysvětlil.

" Jsou upíři?" vykulila Amanda oči. " To snad ne! Kdybych to jen věděla! Byla jsem v krevní bance, sledoval mě a pak mě chytil."


" Jste lovkyně upírů?" zeptal se automaticky, jakoby jí četl myšlenky.


" Ano," odpověděla překvapeně. " Jak to víte?"


" Tušil jsem to. Takových jako vy už tu bylo, jenže všichni museli zemřít. Kromě vás."


" Kromě mě? Ale jak to, že mě nezabil? Mám špatnou krev?"


" To bych neřekl," usoudil. " Možná vás k něčemu bude potřebovat."


" Mě?" vykulila Amanda oči. K čemu by ji mohl potřebovat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helix helix | E-mail | Web | 24. února 2009 v 17:49 | Reagovat

Zajímavé a napínavé :) Tak.. vím, že už jsem s tím děsná, ale našla jsem další originalitu :) S Meyerovou to má společné jen ten status upír. Jinak to máš krásně originální, a to je moc dobře. Jsem ráda, že všichni upíři nemusí být krásní a dokonalí. Že mohou vypadat průměrně. :D

Těším se na pokračování, všech povídek :)

Měj se..

2 Werika Werika | Web | 24. února 2009 v 17:53 | Reagovat

Ooooh, drsné!!! No, není to úplně můj šálek kávy, ale je to dobře napsané ;)

3 Kikkushka Kikkushka | Web | 24. února 2009 v 19:08 | Reagovat

drastické =) ale skvělé...=) strašně napínavé, už se těším na další díl =)

A co se týče mojí povídky, nevím kdy bude pokračování...dneska už to nestíhám, musím se učit =( zítra jedu pryč tak nevím...je to špatný, já vím, no...ale do konce týdne určitě bude, to vím na 100% =)

4 •cRaZy_LeNď@• •cRaZy_LeNď@• | Web | 24. února 2009 v 22:36 | Reagovat

super!!!!!!

5 dolis dolis | Web | 25. února 2009 v 20:24 | Reagovat

taky ti nekdo napsal zpravu a rikal ze je spravce blogu a psalo se tam neoc o tvym blogu jako ze je spatny pokud ne ? tak prijd na muj blog a uvidis jak se zachoval

6 Ana.Kaulitz Ana.Kaulitz | Web | 25. února 2009 v 20:35 | Reagovat

mas inspriujuci dizajn :P ale fakt :)

7 Markéta Markéta | Web | 28. února 2009 v 11:32 | Reagovat

I když upíry moc nemusím, ty to dokážeš krásně napsat:-) Moc se mi to líbí, ostatně jako všechny tvé povídky!

8 sandy sandy | Web | 3. března 2009 v 20:08 | Reagovat

hmm....len teraz som sa dostala k tejto poviedke...a paci sa mi :)  lebo je to take nove...aj ked su tam upiri, nema to nic spolocne s twilightom a preto je to take originalne :D.... a este, vtedy ked sa zobudila a myslela si ze je v rakve, tak to bolo dobre XDD lebo ako keby som sa ja niekde zobudila, neviem ci by mi ako prve prislo na rozum ze rakva XDDD...tesim sa na pokracovanie a nezabudni ani na Jednou a dost :D

9 aztéses aztéses | Web | 3. března 2009 v 20:35 | Reagovat

velmi zajímavá povídka... upíři mi nejsou moc po chuti, ale i tak to máš velmi hezky zpracované ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama