Útěk z vězení 1.kapitola

21. února 2009 v 22:37 | Marťa |  Útěk z vězení
Před nedávnem jsem začala psát jednorázovku, ale nějakým způsobem z toho vznikl tenhle příběh na pokračování. Začátek není zrovna konkrétní.. Spousta věcí postupem času vyjde na obzor. Nelekejte se toho názvu! Nemá to nic společného se seriálem Útěk z vězení... :)
Příjemné čtení...

Šla rychle. Město již dokonale zahalila černočerná tma a vzduchem se táhla hustá štiplavá mlha doprovázená silným deštěm a větrem, který přidával na atmosféře ještě více tajemnosti a napětí.

Zahnula doprava na ulici lemovanou vzrostlými stromy, které se ve větru zlověstně kymácely. V ulici nebylo jediného živáčka, přestože za normálních okolností patřila k jedné z nejfrekventovanějších ve městě.

Ale dnes ne. Dnes byl zvláštní večer a Amanda to věděla, nějakým způsobem to cítila to ve vzduchu. S hlavou v oblacích došla k masivním dubovým dveřím vedoucím do vysokánské osvětlené budovy.

Bez okolků rázně zatlačila na dveře a ocitnula se uvnitř klenuté mramorové vstupní místnosti. Nevysvětlitelně vypadal vnitřek budovy mnohem prostorněji než zvenku. Cedule visící u jednoho z výklenků zdi hlásala: Vítejte v krevní bance

Amanda ihned zamířila k jednomu pultu, ze kterým seděl brýlatý starý pán v uniformě, značně pokročilého věku. Tvář měl vrásčitou a celou zsinalou a přes bradu mu rostl hustý knír.

" Dobrý večer, přejete si?" zeptal se s nuceným úsměvem, jakmile k němu Amanda přistoupila.

" Ano," odpověděla a stejně předstíraně jak on se usmála. " Jestli si vzpomínáte, včera jsem tu byla pro umělé krevní transfuze - "

" Jistě, vzpomínám si. Mám dojem, že před hodinou je přivezli," skočil jí do řeči a začal se přehrabovat v nějakých papírech. " Ano, jsou uloženy ve vašem trezoru," potvrdil.
" Výborně," přikývla Amanda a obrátila pohled na černovlasého muže, který ji upřeně pozoroval z druhé poloviny místnosti. Kdo to sakra je? Znervóznila a odvrátila pohled raději jinam.

" Máte svůj klíč?" zeptal se po chvíli z nenadání.

" Ano, tady je," přikývla duchapřítomně a ukázala mu malý stříbrný klíček.

" V pořádku. Seviku!" zvolal k muži, který obsluhoval vedlejší pult. " Na moment, prosím."
Zrzek se špičatou bradou vzhlédl a se zdviženým obočím se k nim dokolébal.
" Ano?"
" Dojdi tady s madam do pětadevadesátky," nařídil a mávl svou kostnatou rukou.

" Jistě," přikývl Sevik a pokynul Amandě, aby ho následovala.

Přistoupili ke kamennému oblouku, jenž jim zahrazoval cestu. Sevik vytáhl z kapsy nějakou věc připomínající platební kartu a přiložil ji k displeji, ten okamžitě zapípal a oblouk jim uhnul z cesty. Amanda s úžasem vklouzla dovnitř. Zaslechla, jak se za nimi oblouk hlasitě zacvakl a v tom okamžiku je pohltila ji tma. S úžasem vykročila za Sevikem.

Vypadalo to tu jako na konci světa. Chodba vedoucí k jednotlivým trezorům mohla měřit pár kilometrů. V několika místech se stáčela nebo rozdvojovala, takže tvořila obrovité temné bludiště. Omšelé zdi byly lemované hořícímí pochodněmi.
Sem tam potkali muže v uniformě buď s vozíkem, krabicí anebo jen tak hlídkujícího. Amanda si všimla také několika kamerových zařízeních, které byly rozprostřeny po celém obvodu chodby. Určitě to tu bylo výborně střeženo. Kdo by to tu chtěl vykrást? Leda blázen a pošetilec!

Po několika minutách bloudění konečně zastavili. Stáli přímo před malým trezorem, velkým asi jako mikrovlnná trouba. Na jejím vrchole byla podivná železná rukojeť podobná volantu. Nad ní se vyjímala matná zlatá číslice devadesát pět.

Sevik hmátl po své kartě, opět ji přiložil k displeji, přičemž přístroj pronikavě zapípal. Poté zastrčil malý stříbrný klíček do miniaturní klíčové dírky. Nakonec sáhl po rukojeti a s vypětím značných sil jí otočil. Trezor se v tu chvíli rozevřel dokořán.

" Prosím, tady jsou," pobídl Amandu Sevik a ta překvapeně nahlédla dovnitř. Na měkké podložce leželo několik balíčků naplněné červenou tekutinou - nepochybně krví. Amanda po nich obratně chmátla a uložila je hluboko na dno své kabelky.

Konečně dosáhla svého. A to pro ni znamenalo neskutečně mnoho. Spokojená, s myšlenkami u svého významného výzkumu s umělými upířími transfuzemi se vydala se Sevikem přes osvětlenou halu ven. To však ještě netušila, co se jí cestou domů přihodí...


NEKOPÍROVAT!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Werika Werika | Web | 22. února 2009 v 12:38 | Reagovat

Super! Akorát... že by zase upíři???

2 Markéta Markéta | Web | 22. února 2009 v 16:03 | Reagovat

Taky mě napadlo téma upíři ale třeba ne a třeba jo:-) Upíří povídky jsou v tvém podání moc krásné!;)

3 Kikkushka Kikkushka | Web | 22. února 2009 v 19:18 | Reagovat

vypadá to zajímavě =)

4 Timmie Timmie | Web | 23. února 2009 v 22:56 | Reagovat

G

O

O

D

5 •maki.vet •maki.vet | Web | 24. února 2009 v 15:22 | Reagovat

goood=)

6 helix helix | E-mail | Web | 24. února 2009 v 17:42 | Reagovat

Samozřejmě, zase upíři. :) Máš to téma ráda, že? Ano, upíří jsou temné bytosti, zajímavé, často probírané, ale nejlepší na nich je, že s nimi každý autor může fantazírovat, jak chce. Ráda bych řekla, že všichni upíři od všech autorů mají společné alespoň to pití krve, ale ouha, jsou údajně i tací, kteří se pít krev vůbec neobtěžují. :D

Takže.. začátek je poutavý. Máš to opravdu propracované (narozdíl ode mě), věty jsou krásně plynulé a skvěle se to čte.

Jdu na další kapitolu :)

7 •cRaZy_LeNď@• •cRaZy_LeNď@• | Web | 24. února 2009 v 22:41 | Reagovat

Je to parádní, akorát jsem si tak všimla, že tam máš, ať zajdou do "devětapadesátky", teda jako 59,  a pak že se tam vyjímala číslice devadesát pět, teda jako 95 xD ale detail ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama