12. kapitola

18. února 2009 v 18:52 | Marťa |  Jednou a dost
Tady máte dvanáctou kapitolu :). Nevím, kdy bude další, snad o víkendu.



PŘEMÝŠLENÍ O SKUTEČNOSTECH

Ráno jsem seběhla dolů ke snídani jako obvykle. Oči se mi klížily únavou a mozek mi pracoval minimálně dvakrát pomaleji než normálně. Myšlenkami jsem zaostávala ještě u včerejší noci a přítomnost jsem téměř nevnímala.
Na kratičký okamžik jsem dumala o tom, jestli se mi to všechno jen nezdálo. Jakýpak pavouk přeměněný v člověka? A ještě absurdnější je představa, že seděl u mě v pokoji na posteli!
A co takhle já - budoucí upírka? Blbost!

Upustila jsem lžíci, která vklouzla přímo do mísy s ovesnou kaší. Rozběhla jsem se nahoru a brala schody ne po dvou, nýbrž po třech.
" Kam ten spěch?" uslyšela jsem za sebou mámin hlas. Ani jsem se neobtěžovala odpovědět a vrazila do svého pokoje. Nahlédla jsem dovnitř terária, kde ještě včera seděla malá chlupatá tarantule, - teď zelo prázdnotou. Buď jsem se zbláznila nebo mám halucinace. Co je horší?



O hodinu později jsem stála ve škole na rušné chodbě v našem patře. Konečně jsem zahlédla samotnou Karin; mířila si to přímo do třídy. Když jsem si všimla, jak se tváří, bodlo mě u srdce. Určitě byla naštvaná.

Dostihla jsem ji až na konci, kde se chodba stáčela.
" Karin!" zavolala jsem. Otočila se na patě a věnovala mi pohoršený pohled.
" Mrzí mě to, vážně. Udělala jsem hloupost, když jsem bez vysvětlení zmizela," omlouvala jsem se. " Nezlobíš se?"
" Čert to vem," mávla rukou Karin a úsměv se proměnil ve starostlivou grimasu. " Ale ty vypadáš nějak divně, co se stalo?"
" Přesně o tom s tebou chci mluvit!" vyhrkla jsem a zatáhla ji do volné třídy, kde nás nemohl nikdo zaslechnout.
Když jsem jí skoro všechno dopodrobna vylíčila, zůstala stát jako opařená s pusou dokořán.
" No ne, to je senzace! Když si představím, že bych potkala Oskara - no to je jedno," mávla rukou a zakřenila se. " Teď už se nedivím, proč ti pořád utíkal. Představ si, že bys ho chovala v tom svém teráriu třeba měsíc!"
" No právě," kývla jsem a zamyslela jsem se. " Stejně nechápu, proč mi Rolandová nepověděla, že to není opravdový pavouk. Určitě to věděla, ale neřekla mi to…"
" To je divné. A ještě k tomu je to kluk," svraštila čelo Karin a bylo vidět, že také urputně přemýšlí. " Už víš, jak se jmenuje?"
V tu ránu jsem se klepla do čela. " Já se ho úplně zapomněla zeptat!"
" Však ještě budeš mít dost šancí, ne?" nadhodila s nadějí v hlase Karin.
" Pokud vím, říkal, že se ještě uvidíme," kývla jsem a v duchu se usmála. Kolik šancí a kolik otázek jsem ještě promarnila? Uvidím ho vůbec ještě někdy?

" Karin?"
" Jo?"
" Víš jak jsem včera utekla z té zrcadlové síně?" začala jsem a v břiše mi začalo divoce bublat. " Já - zjistila jsem, viděla jsem, - jsem upírka," vykoktala jsem a cítila, jak se mi tělem rozlévá zvláštní pocit. Chvíli panovalo ticho. Bylo to nejhorší ticho v mém životě.
A pak, kdy jsem to nejmíň čekala, se ozvala Karin:
" Já taky."
Několik minut jsem na ni nevěřícně hleděla. Je tohle vůbec možné?

" Asi jsem se zbláznila," zašeptala jsem zoufale. Dělá si ze mě srandu nebo mě chce jen uklidnit?
" Samozřejmě že ne!" vyjekla Karin. " Vůbec se ti nedivím, že takhle reaguješ. U mě to bylo stejné."
" Od kdy to víš?"
" Asi od šesti let, tehdy mě to taky vzalo, ale naši jsou taky upířího původu tak jsem s tím tak trochu počítala."
" Ale vždyť naši mi nikdy nic takového neříkali! Máma určitě není upírka, to bych poznala, nemyslíš?"
" To je pravda, poznala bys to. Ale co víš, třeba tvůj praprapraděd mohl být upířího původu! Pokud vím, může se to dědit až z dvanáctého kolena," namítla Karin a kousla se nervózně do rtu.

" Tak to jsem nevěděla," přiznala jsem. Na jazyku mě pálilo ještě sto dalších nezodpovězených otázek…
" Nemusíš mít obavy. Než se poprvé proměníš, uplyne dlouhá doba."
" Ty už ses dokázala proměnit?" zajímalo mě.
" Zatím ne."
" A navíc se z nás stejně stanou poloupíři," uklidňovala mě Karin. Za tohle jsem jí byla vděčná.
" Jaký je mezi tím rozdíl?" vykulila jsem oči. Upír nebo poloupír, není to jedno?

" Abych pravdu řekla, velký," vysvětlovala Karin, jakože jedna a jedna jsou dvě, " Upíři jsou krvelačná stvoření, často nevědí, kdy mají dost. Na rozdíl od nás poloupírů se nemohou pohybovat ve dne."
" Ale proč?"
" Protože je denní světlo oslabuje a postupně zabíjí. Krom toho se dožívají vysokého věku."
" Takže nejsou nesmrtelní?" zeptala jsem se.
" To rozhodně ne. Jako všichni tvorové časem umírají. Často však na následky vraždy nožem, utopení, pády z velkých výšek a podobně," dodala Karin a tím mě doslova ohromila. To jsem opravdu netušila.

" Dokáží žít poloupíři bez krve?" zeptala jsem se, ale odpověď jsem znala předem.
" Ne. Po několika dnech oslábnou a zemřou. Existují i krevní transfuze, ale ty také na dlouho nevystačí. Každý poloupír potřebuje k životu krev," vyložila svůj argument Karin a mé obavy se potvrdily.
Živě jsem si představila sebe přeměněnou v upírku, jak se vrhám na bezmocného člověka a po bradě mi stéká čůrek krve … Brrr
Když jme však s Karin vycházely po zvonění z prázdné třídy, cítila jsem se o hodně líp.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Werika Werika | Web | 18. února 2009 v 19:15 | Reagovat

Jupí! další kapitola! Je to vážně dobré ;) Doufám, že se ve své povídce taky dostanu až ke 12. kapitole :)

2 šialená spisovateľka šialená spisovateľka | Web | 19. února 2009 v 11:32 | Reagovat

ani nestiham citat a ty tu mas uz dalsiu! =) ale je to super, aspon v tom vampirizme nebude sama =) a som zvedava ako to bude s tym nabijakom, chybal mi kus v tejto kapitole, ale tesim sa na pokracko, snad sa tam objavi =)

3 Lipa Lipa | Web | 19. února 2009 v 12:35 | Reagovat

zajímavé x)

4 Krejdom Krejdom | Web | 19. února 2009 v 14:36 | Reagovat

napínavý, zajímavý, dobrý! Jedu na taneční soustředění s Dynamicem.

5 •cRaZy_LeNď@• •cRaZy_LeNď@• | Web | 19. února 2009 v 19:22 | Reagovat

dej ho k tomu xD

6 Terka Terka | Web | 20. února 2009 v 11:51 | Reagovat

Ahoj,chtěla jsem se tě jen zeptat,zavítáš na můj blog a připíšeš se do mé bleskowky???  pls

7 adasims adasims | Web | 20. února 2009 v 12:05 | Reagovat

pěkný

8 adasims adasims | Web | 20. února 2009 v 12:46 | Reagovat

fakt.

9 ELf_ ELf_ | Web | 20. února 2009 v 13:05 | Reagovat

pěkný blog :))

10 helyk helyk | Web | 20. února 2009 v 14:38 | Reagovat

ahoj sry za reklamu ale u mě na blogu je zcela návštěvnost jesti máš problémi z návštěvností přečti si to a dej na blog a dělej si reklami z zcela návštěvností ještě jednou se omlouvám papa máž to tu moc pěkné!!!

11 helix helix | E-mail | Web | 24. února 2009 v 17:33 | Reagovat

Ahoj :)

Takže.. zajímavá kapitola. Myslím, že tvé dílo už nebudu srovnávat s Meyerovou ; tvoji upíři mají vlastní, originální podobu. Upíři Meyerové totiž na slunci jen září, jsou nesmrtelní, zabít se dají jen upálením a mají obrovskou rychlost a sílu. :) Tvoji ne. Ti tvoji jsou.. jiní. Děsivější? Možná.

Jsem zvědavá na pokračování.

Měj se...

12 capepeidy capepeidy | Web | 3. března 2010 v 22:26 | Reagovat

aspon ze ma oporu:) paci sa mi ze si si tych upirov prisposobila aj ja som si myslela ze sa premienaju teda na upira potom na cloveka a potom na upira tak preco by sa musela zivit krvou ked vlstne aj ten chan je len chvilu pavuk?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama