4.Kapitola

7. ledna 2009 v 15:15 | Marťa |  Jednou a dost
Tuto kapitolu jsem stihla napsat ještě o prázdninách... nevím kdy bude další, protože nemám čas.
Pěkné počtení...


SEZNÁMENÍ

Nasála jsem do nosu čerstvý vzduch s příměsí tajemné atmosféry. Kráčely jsme s Lindou bok po boku širokou chodbou a rozhlížely se kolem dokola.
Zdi byly vydlážděny různými druhy kachliček, stejně jako z venkovní strany školy a vytvářely tak záhadnou mozaiku, která se táhla podél celé zdi. Ulpěla jsem zrakem na té změti barev, až se mi všechno mlžilo před očima. Málem jsem si ani nevšimla, že Linda na někoho mává.

"Čau!" volala a z davu k nám mířila středně vysoká dívčí postava.

"Nazdar,"pozdravila dívka. " Už tu na tebe čekám celou věčnost!"

Všimla jsem si, že už je stejně jako my převlečená do stejnokroje. V jedné ruce držela školní brašnu a v druhé nějakou složku.

"Promiň, trochu jsme se zdržely," vysvětlila Linda a pak ukázala na mě, " tohle je Táňa, potkaly jsme se cestou sem. Táňo, toto je Karin, moje sestřenice."

"Těší mě,"usmála se dívka tak upřímně a zářivě, že jsem mohla spočítat všechny její běloskvoucí zuby.

"Mně taky,"opětovala jsem jí úsměv a upřeně si ji prohlížela.

Kdyby mi Linda neoznámila, že jsou sestřenice, nikdy by mě to nenapadlo; nebyly na sebe totiž ani z poloviny podobné.
Karininy dlouhé kaštanové vlasy jí volně spadaly na plece. Oproti své sestřenici měla mírně protáhlejší obličej, zelené jiskřivé oči a výrazné rty. Na první pohled působila uvolněně a přátelsky.

"Do které třídy tě vlastně zařadili?"promluvila honem Linda, aby přetrhla chvilkové mlčení.

"Do déčka."

"Paráda, nás taky,"řekla nadšeně Linda. "Která třída je naše?"

"Dvě stě čtyři. Je to támhle," ukázala Karin na poslední dveře na samém konci chodby a pomalým krokem nás tam vedla. Vešly jsme dovnitř. Třída byla již z poloviny zaplněná studenty; většinou všichni seděli na svých místech, aby jim ho nikdo cizí neobsadil, anebo se bavili se sousedy.

Lavice byly jiné než jsem doposud byla zvyklá na základní škole. V prvních dvou řadách byly lavice po dvou, v dalších po třech a v posledních řadách po čtyřech. Zamířily jsme do jedné v poslední řadě, protože po třech už byly obsazené. Sedla jsem si na kraj vedle Karin.

"Kolik ti vlastně je?" zeptala jsem se.

"V listopadu minulého roku mi bylo patnáct," našpulila rty Karin a vytáhla z tašky pouzdro, "co ty?"

"Mně bylo patnáct v prosinci," odpověděla jsem a nepřestávala se rozhlížet.

"Mně v květnu," vložila se do rozhovoru Linda a uchechtla se. Náhle jsme se všechny otočily. Do třídy přicházeli další studenti. Mohlo jich být tak sedm. "Kolik si myslíte, že nás tu bude?" dodala Linda, když kolem ní prošel vysoký tmavovlasý kluk. Sama jsem pokrčila rameny.

"Podle nástěnky třicet tři," poznamenala Karin, " nechápu, jak - ." Co však Karin nechápala už jsme nezaslechly, protože v tu ránu se zvonek rozdrnčel tak hlasitě, až to všechen ruch na chvíli přehlušilo.
Sotva zvonění ustalo, rozezněl se ze školního rozhlasu mužský hlas, aby všechny uvítal v novém školním roce. Ceká třída se místo poslouchání hlasitě bavila a nikoho zahajovací bláboly absolutně nezajímaly.
Když však vzápětí do třídy vstoupila nová třídní učitelka, všichni ztichli a pozorovali, jak prochází mezi lavicemi přímo k učitelskému stolu. Byla to vysoká hubená žena s podlouhlým obličejem a špičatou bradou, vlasy měla sčesané do úhledného drdolu a přísným pohledem, se kterým nás provrtávala, mi na vlas připomněla profesorku McGonagallovou z Harryho Pottera.
Celá třída se postavila na pozdrav, když se nová učitelka otočila čelem ke třídě.
"Dobrý den, posaďte se," začala profesorka, "jmenuji se Olivie Rolandová a budu vás mít z nauky o okultismu a zároveň i z praxe."
Ve třídě to zašumělo. Ani trochu jsem nechápala, co to ten okultismus vlastně znamená, ale pravděpodobně jsem nebyla jediná; někteří studenti se také tvářili nechápavě. Obrátila jsem se k Lindě, která mi pošeptala:
"Okultismus - no přece schopnost ovládat předměty myšlenkami!" Tvářila se, jakoby to byla naprosto jasná věc. "Myslela jsem, že se tomu říká nauka o bio-poli," zamračila jsem se na protest. Linda jen pokrčila rameny a znovu upřela pohled na učitelku, která si ihned sjednala pořádek rázným: Ticho!
"Samozřejmě vás vítám na této škole v novém školním roce a přeji vám hodně úspěchů," popřála učitelka Rolandová a pokračovala:
"Čeká vás velice náročné studium. Potrvá několik měsíců, než si zvyknete. Je mou povinností vás seznámit s předměty, které se budete učit."
Poté začala křídou škrábat na tabuli předměty a příslušné vyučující. Popadla jsem pero a zápisník a začala to opisovat. Mezitím nás učitelka seznamovala s novými věcmi.

Poté nám rozdala rozvrhy hodin. " Kdo rozvrh ztratí, má smůlu," poznamenala, když procházela okolo nějakého kluka, kterému se rozsypal obsah pouzdra a začal ho nešikovně sbírat z podlahy. " Od zítřka proběhne zcela normální výuka. Učebnice dostanete přímo od vyučujícího. Klíčky od skříněk si každý sám vyzvedněte na recepci. Tímto se s vámi loučím," ukončila svoji debatu, jakmile zazvonilo. Zaznělo škrábání židlí a studenti se nahrnuli ze dveří pryč. Počkala jsem u vchodu na Karin s Lindou a společně jsme pokračovaly směrem k výtahům.

" Já radši půjdu pěšky," oznámila jsem na poslední chvíli, " počkám vás na recepci!"

Na otázku proč nejedu s nimi jsem už nestačila odpovědět, protože dveře cvakly a výtah i s Lindou a Karin vyjel nahoru. Popravdě se to mělo tak, že mi výtahy nepůsobily dobře - možná jsem měla klaustrofobii. Rychle jsem pelášila po spirálovitém schodišti vzhůru, abych je dostihla. 
Málem jsem zakopla o poslední schod, když jsem zahlédla něčí obličej, zakřivený do oslnivého úsměvu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 7. ledna 2009 v 17:20 | Reagovat

zajímalo by mě koho potkala

2 helix helix | E-mail | Web | 7. ledna 2009 v 18:39 | Reagovat

Krásná kaptiola. Jsem moc zvědavá, koho potkala. A konečně jsme se někam dostali - těším se na vyučovací hodiny :) Ach jo, taky bych nejraději chodila do kouzelné školy. Musí to tam být vážně úžasné. Těším se, co napíšeš dál :)

Měj se..

3 sandy sandy | Web | 8. ledna 2009 v 19:05 | Reagovat

jee vyborne! :D vyzera to zaujimavo, tie predmety co sa tam budu ucit....tesim sa na dalsiu a samozrejme som  tiez zvedava, koho tam stretla :DDD

a este...paci sa mi meno tej ucitelky XD

4 •cRaZy_LeNď@• •cRaZy_LeNď@• | Web | 8. ledna 2009 v 19:52 | Reagovat

těším se na další x)

5 Tiny tot Tiny tot | Web | 10. ledna 2009 v 12:46 | Reagovat

Zřejmě potkala okouzlujícího a tajemného mladíka, se kterým buďto prožije románek, nebo opak....

Jinak kapitola dobrá =)

6 AnTeenKa♥♥TvOje SB♥Miluju thee x* AnTeenKa♥♥TvOje SB♥Miluju thee x* | Web | 10. ledna 2009 v 14:00 | Reagovat

Ahujky vy moje netový lásky, obíhám vás,tak snad se máte dobře...

PS:Nová bleskovka+hlásni prosím

Krásný

7 @ĐĐU$HK@ - TVoJe SBéééNKo ♥♥ @ĐĐU$HK@ - TVoJe SBéééNKo ♥♥ | Web | 10. ledna 2009 v 14:25 | Reagovat

Pěkný.. :-*

8 šialená spisovateľka šialená spisovateľka | Web | 11. ledna 2009 v 18:24 | Reagovat

urcite nejakeho pekneho nabijaka, jaaaj ale je to perfektné! moc sa mi to lubi, len tak dalej pokračuj =)

9 Kapela Pšouky pšouk:).. Kapela Pšouky pšouk:).. | Web | 13. ledna 2009 v 16:46 | Reagovat

Ty mas na nas divnej vliv:DD

Normalne sme skousely psat taky!

Povidky...

Nestoji to za nic ale dobre!:))

Dik za pochvaleni Blog miss muzes se prihlasit jesli ces..:P

10 Kapela Pšouky pšouk:).. Kapela Pšouky pšouk:).. | Web | 14. ledna 2009 v 14:36 | Reagovat

No..:) Zatím to máme jen v sesite!

Na náš blog to asi psat nebudem zalozime si spešl pro to...Je to o nějaké holce Mice které umřela matka a otec moc pije..Ona chodí na brigády a tam se zamijuje do jednoho kluka..No....:DTo staci:P

11 Ariadna Ariadna | 14. ledna 2009 v 17:07 | Reagovat

Úžasný...Fakt moc pěkný..Doufám že další kapitolka bude co nejdřív....Hlavně se těším kdo bude ten s oslnivým úsměvem...

12 Noha Noha | Web | 16. ledna 2009 v 12:23 | Reagovat

skvěléé, jako vždy! :) dost povedený! :)

13 capepeidy capepeidy | Web | 3. března 2010 v 21:14 | Reagovat

??? hm kto to bude myslim ten oblicej
na daktore veci v cestine si budem musiet zvyknut no ale tu ti nieco vytknem ked je to poviedka takehoto typu vacsinou ma autor vlastny svet do ktoreho nezasahuju ine svety ako napr. Harryho Pottra chapem ze si tam chcela dat prirovnanie ale podla mna si si mohla vymylsiet vlastnu postavu ku ktorej by sa podobala a este dvakrat si spominala ze Karin ma rovnosatu teda stejnokroj (tak teda najprv som vobec nechapala ze co to slovo znamena:D) no a este k tomu predmetu  avysvetleniu ze co to znamena tak nikdy som sa nezamyslala nad tym slovkom ale asi zacnem a zistim si co znamena nech som mudrejsia:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama