43.kapitola

3. prosince 2011 v 23:17 | M. |  Jednou a dost

Tři týdny uplynuly tak, že mi to připadalo jako několik let. Těch pár hodin, co jsem si připadala jako člověk, bylo několik odpolední, když jsem chodila domů za rodiči a pak čekala ve svém pokoji do setmění, abych se mohla zase bez povšimnutí vypařit. Když jsem s rodiči čas netrávila, mysleli si, že jsem buď ve škole, nebo u Šimona. Pravda byla samozřejmě taková, že jeho jsem od pobytu v nemocnici ani nespatřila.

 


42.kapitola Jednou a dost

11. září 2011 v 13:26 | M. |  Jednou a dost

Spala jsem jen pár hodin. Teď mohlo být krátce před desátou dopolední. Vyšla jsem z pokoje na chodbu, jež nejevila známky života. Ticho protínalo jen klimbání kyvadlových hodin někde v dolním patře. Nutně jsem potřebovala koupelnu, ale v celém patře jsem ji nemohla najít.
Nakonec jsem tedy seběhla po mramorových schodech dolů a zahlédla jsem Leilu, která byla zaměstnána nějakou prací s knihami. Když mě zaregistrovala, mírně se usmála.
"Kde jsou všichni?" Připadalo mi na místě se zeptat, jakmile jsem se přiblížila.

Další články


Kam dál